VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Kamil Glabazňa: Vojna negativně ovlivnila mou kariéru

Nový Jičín, Opava /ROZHOVOR/ – Psal se rok 1983 když se na zimním stadionu v Opavě objevil tehdy šestiletý hokejista Kamil Glabazňa.

24.1.2011
SDÍLEJ:

Kamil GlabazňaFoto: DENÍK / František Géla

Hráč, který se postupem času prezentoval svým talentem na střílení branek, nezůstal bez povšimnutí. Po krátkém hostování ve Vítkovicích jej ulovila pro svou juniorskou elitu pražská Slavie. Kruh se zdál byt uzavřen a na talentovaného mladíka měl čekat post elitního střelce.

Jenže osud tomu chtěl jinak a místo velké smlouvy přišel povolávací rozkaz. Hvězdná kariéra opavského rodáka tak začala končit ještě dříve, než doopravdy začala.

Kamila Glabazňu, v současné době trenéra opavského áčka, který krom Opavy a Vítkovic strávil v mužské kategorii nejdelší dobu v Novém Jičíně, jsme požádali o rozhovor.

Kamile, vzpomenete si ještě na své hokejové začátky?

K tomu mě přivedli rodiče. Chodil jsem na sportovní školu, dostali jsme přihlášky, a protože celá rodina, tedy děda i otec hrávali taky hokej, bylo to jednoduché. V Opavě jsem tedy byl od přípravky až do svých 17 let.

Poté jste přes hostování ve Vítkovicích přestoupil do juniorského týmu pražské Slavie. Jak k tomu došlo a co na to říkali rodiče?

Dostal jsem se do výběru severní Moravy, a když jsme byli na jednom turnaji, tak si mě všiml Jaroslav Horáček, který byl trenérem reprezentace do 16 let a také juniorky ve Slavii. Řekl mi, že pokud budu někdy chtít opravdu hrát, budu muset odejít z Opavy. Pak to ale byla spíš debata s rodiči, než se mnou. Vím, že se to dost řešilo, ale nakonec rodiče kývli a já mohl odejít.

V té době jste se zúčastnil tréninkového kempu švédské reprezentace 16 a 17 let v Nörrköpinku…

Tehdy to fungovalo na základě nějaké domluvy mezi hokejovými svazy. V rámci republiky odjel jeden útočník a jeden obránce. S trenérem reprezentace do 18 let Josefem Strakou jsem odjel já jako útočník a Marian Meňhart z Litvínova jako obránce. Vzpomínám si na to. V té době se mi dost dařilo, a od svazu jsem si proto vysloužil pozvánku na tuto akci.

Po přestupu do Slavie jste se stal účastníkem zlaté juniorské éry, která se později přirovnávala k tažení Vsetína extraligou.

Ano, bylo tomu tak. Ve Slavii mi bylo dobře. Byl jsem zde dva roky, z toho v tom druhém jsme vyhráli titul. Juniorské týmy Slavie celkově čtyři roky po sobě vyhrály titul a v pátém roce je napodobil i dorost.

První „stín“ přišel v podobě zranění, kvůli kterému jste nedohrál mezinárodní turnaj v Montrealu.

V Kanadě jsme byli v rámci Challenge cupu s reprezentační sedmnáctkou. Byl to obrovský turnaj, na kterém jsme měli být snad tři týdny. Před samotným zahájením jsme odehráli dva přípravné zápasy a při tom druhém jsem si vyhodil rameno. Zbytek turnaje jsem tam byl vlastně již jen na výletě. Tedy mi zřejmě poprvé něco uteklo, protože místo toho, abych se ukázal, tak jsem nehrál.

Pak přišlo ale něco, co vaši kariéru asi ovlivnilo nejvíce.

Abych pravdu řekl, myslel jsem si, že si extraligu užiji v mnohem větší míře, než jak tomu nakonec bylo. Byl jsem v nejlepších letech a chtěl za Slavii hrát extraligu i za muže. Jenomže místo toho přišel povolávací rozkaz do Jindřichova Hradce. Zde jsem hrál další dva roky první ligu.

To asi přibrzdilo vaši rozjetou kariéru.

Ano, asi úplně…

Nakonec jste zamířil zpět do rodné Opavy.

Po druhé sezoně v Jindřichově Hradci jsme z první ligy spadli do druhé. Vedení si nás chtělo udržet s tím, že hned další sezonu vybojujeme zpět první ligu. To se ale nakonec nepovedlo a já dostal nabídku, zda bych se nechtěl vrátit do Opavy, kde jsem nakonec nastoupil do prvoligového kádru.

V Opavě jste ale nakonec dlouho nehrál…

V Opavě po pádu extraligy začala strádat i liga první. V polovině sezony jsem se sebral a odešel do Nového Jičína. Seniorský hokej v Opavě pak na tři roky skončil úplně.

A proč jste si vybral právě Nový Jičín?

Když jsem si uvědomil, že po vojenské službě je s mou kariérou asi definitivně konec, neměl jsem náladu nic nového zkoušet. V Novém Jičíně jsem pár lidí znal, bylo to kousek, tak proč ne. Jak už jsem říkal, opavský hokej se řítil ke dnu a já dokonce uvažoval o ukončení kariéry. V Novém Jičíně jsem tedy odehrál půl roku a poté přišla od pana Urbana a Tomana nabídka na práci u mládeže a možnost přestěhovat se tam. V létě toho roku jsem se navíc ženil, takže jsme nabídku přijali.

Klubové weby soupeřů vás přirovnávaly k ostrostřelci, protože jste byl několikrát nejlepší střelec II. ligy. Uvažoval jste o odchodu z Nového Jičína?

Je pravdou, že nějaké nabídky stále přicházely, ale abych pravdu řekl, v Novém Jičíně jsem se měl tak dobře, že jsem ani neměl potřebu něco měnit. Roky utíkaly, přišlo jedno dítě, poté druhé a už jsem to pak přestal řešit. V Novém Jičíně jsem prožil nejhezčí léta.

Pak jste se dal na trenérskou dráhu, což byl již váš dřívější cíl do budoucna.

Ano. Začínal jsem jako asistent a se čtvrťáky Nového Jičína jsme se zúčastnili republikového turnaje. Právě když byl tento silný ročník v páté třídě a kluci se stali mistry ČR, finálový turnaj se konal právě v Novém Jičíně. A musím přiznat, že to bylo něco úžasného a nezapomenutelného. Na finále byl zcela zaplněn novojičínský stadion. Po roce jsme pak s tímto týmem titul obhájili v Neratovicích. Hned poté jsem ukončil svou činnost v Novém Jičíně a odešel zpět do Opavy.

V Opavě jste měl možnost hrát v mužském týmu. Přestože se vám dařilo, z kádru jste odešel, proč?

V Opavě odešli nějací trenéři a já se posunul na pozici hlavního trenéra staršího dorostu. Navíc druhá liga vás neživí a já byl rád za tu svou. Manželka se chtěla do Opavy přestěhovat a nakonec jsme rádi, protože jsme zde doma. Jednoduše řečeno, dal jsem přednost své práci, tedy trenérství.

Přesto jste se v tomto ročníku několikrát objevil v kádru novojičínského B-týmu v krajské lize…

Původně jsem měl v plánu, že budu dojíždět do Horního Benešova, který hraje stejnou soutěž, ale s panem Urbanem jsme se dohodli a jsem za to rád, že mohu hrát za Nový Jičín. Nyní ale nemám moc času, protože dělám i asistenta u extraligových juniorů, takže víkendy cestujeme po celé republice.

Pokud byste měl nyní možnost zpětně něco změnit, co by to bylo?

Dělal bych všechno pro to, abych nemusel na vojnu do Jindřichova Hradce. Přestože se mi tam osobně líbilo, byl to důvod, proč má kariéra šla dolů, místo nahoru. Bohužel, to byla věc, kterou jsem opravdu ovlivnit nemohl.

Na závěr. Jako ostrostřelec jste dal spoustu branek. Utkvěla vám v paměti nějaká, na kterou nikdy nezapomenete?

Samozřejmě. Byla to moje první extraligová branka, kterou jsem v dresu pražské Slavie dal ve svých 18 letech v Litvínově.

Kamil Glabazňa
Věk: 33 let
Post: útočník a trenér
Místo narození: Opava
Výška: 178 cm
Váha: 93 kg
Držení hole: pravá
Klubová příslušnost: HC Slezan Opava, HC Vítkovice, HC Slavia Praha, KLH Vajgar Jindřichův Hradec, HC Nový Jičín
Ostatní úspěchy: reprezentační výběr juniorů ČR

Autor: Jan Kešelák

24.1.2011 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Matěj Melecký se narodil 16. října, vážil 3,31 kilogramů a měřil 49 centimetrů. Rodiče Eva a Martin z Kravař přejí svému prvorozenému synovi do života zdraví, štěstí, Boží požehnání a aby potkával jen samé dobré lidi.
13

Tak už jsme na světě

Při archeologickém výzkumu v okolí Müllerova domu byla mimo jiné objevena také kachle z kamen z přelomu 15. a 16. století s erbem Vladislava Jagellonského.

Opavsko je pro archeology zemí zaslíbenou

Jiří Štěpáník: Včelař vždy dbá na dobrou matku

/ROZHOVOR/ Na střeše jednoho z jeho domů na Dolním náměstí můžete vidět více než deset včelstev. Další pak třeba v Městských sadech. Jiřího Štěpáníka můžete potkat také na farmářských trzích, kde prodává med a sirupy, ale i další produkty.

Komická opera dramatického skladatele Verdiho

/POZVÁNKA/ Do nové sezony přispěje v neděli 22. října od 19 hodin operní soubor uvedením premiéry opery Giuseppa Verdiho s názvem Falstaf. Jde v podstatě o jedinou komickou operu skladatele zaměřeného na dramata, který ji údajně vytvořil během čtrnácti dnů na přání královny Alžběty I.

Basketbalisté chtějí pátou výhru

/POZVÁNKA/ Výbornou formou disponují na úvod sezony opavští basketbalisté. Trenér Petr Czudek se svým týmem všechny čtyři duely vyhrál, naposledy Slezané přejeli na Folimance domácí USK Praha. V sobotu do Opavy míří úřadující vicemistr z Děčína.

Dominik Simerský: Musíme zlepšit defenzivu

/POZVÁNKA/ Pikantní souboj nabídne Fortuna národní fotbalová liga. Vedoucí Opava míří na hřiště druhých Budějovic. Na Střeleckém ostrově bude k vidění zápas nejlepšího útoku proti nejlepší defenzivě.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení