Velkou úlohu v jeho účasti hrál právě Ivan Hlinka. „S Tampou jsme už neměli šanci na play-off a po jednom zápase na mě čekal. Bavili jsme se a říká mi: ‚Přijel jsem se na tebe podívat, líbí se mi, jak hraješ a chci, abys jel.‘ To jsem čuměl, jelikož jsem v NHL začínal a nemyslel si, že bych se do nároďáku dostal takhle rychle. Navíc tohle slyšet od takové osobnosti,“ vzpomíná Kubina.

Po desetiminutové debatě ale bylo jasno. „Byl jsem nadšený, bavil se se mnou, jako bychom nebyli ve vztahu hráč-trenér, ale spíše dlouholetí kamarádi,“ kroutí ještě dnes hlavou bývalý zadák.

V přípravě i na samotném turnaji si tak připisoval první starty v národním týmu. Češi ale podle Kubiny nebyli favority. „Spíše outsidery,“ přiznává. „Tým byl mixem mladých kluků, jako já, a zkušených, kteří byli třeba v Naganu. Půl na půl. S úspěchem ale nikdo nepočítal,“ doplní Kubina.

Mužstvo ale hrálo dobře, a když už zakoplo, nespadlo. Naopak. „I když jsme neuspěli, nepoznamenalo nás to a jeli jsme dál. Kabina si sedla a nakonec z toho byly skvělé zážitky, které se ani nedají vyprávět,“ rozplývá se.

„Bylo mi dvaadvacet a hrál jsem za nároďák na mistrovství světa. Dařilo se, byli jsme v semifinále, pak ve finále a prali se o titul. Neskutečné. O tom se mi ani nesnilo,“ líčí Pavel Kubina, který se dostal i do All Stars výběru.

Připouští, že vyhecované finále proti Finsku vyhráli Češi vůlí a štěstím. „Ale asi nám to bylo souzeno,“ poznamená Kubina. Ačkoli si mistrovskou radost zopakoval v letech 2001 a 2005, právě poslední šampionát 20. století se mu vryl do paměti nejvíce. Po návratu ho také čekala velká popularita.

„Když jsem odjížděl v roce 1998 do zámoří, jméno Kubina nikdo neznal. O rok později jsem se vracel a vše bylo jinak. V Česku se mi změnil život,“ přibližuje a hned dává příklad. „Třeba mě zastavila policie, a když viděla v občance jméno Kubina, hned se se mnou bavila jinak,“ nastiňuje.

Povídání zakončuje tak, jak ho začal. O Ivanu Hlinkovi. „Mám ještě jednu vzpomínku,“ říká Kubina. „Vždy jsem trénoval střelbu. Dal jsem si mezi kruhy padesát puků a střílel na bránu. To mě bavilo. On ke mně jednou přijel, začal střílet taky, a u toho se ptal, kam to střílím, proč a najednou jsme se zase bavili jako dva spoluhráči. To bylo zvláštní i zajímavé,“ vypráví někdejší obránce.

„Tohle dělá málokterý trenér a jen to ukazuje, jak to s hráči pan Hlinka uměl. Nebyl vždy hodný, byl svérázný, pro úspěch udělal vše. Mužstvo uměl vyhecovat, být lídr. Šéfoval. A proto ho hráči milovali,“ uzavírá Pavel Kubina.