„Vracím se nejen kvůli hokeji, ale i kvůli rodině. Myslím, že nastal pravý čas,“ prozradil čtyřiatřicetiletý zadák v pondělí novinářům, když vysvětloval, proč si jako své další působiště vybral extraligové Vítkovice.

„Vždy byly číslo jedna, proto to rozhodování bylo docela jednoduché. Až kdyby to nevyšlo, připadaly v úvahu jiné kluby, třeba Třinec,“ doplnil muž, který v NHL odehrál 877 utkání.

V jakém stavu je aktuálně eventuální restart NHL. Máte nějaké informace?

Je několik fází restartu a teď jsme teď ve fázi tři, což znamená, že začínají kempy. Pořád se ještě ale nehlasovalo o tom, zda se vůbec začne. Nejsou ani místa, kde ty kempy budou. Některé kanadské týmy mají třeba problém, že jim to tam neumožní pořádat. Stanovený je začátek okolo 10. července, to je vše, co v této chvíli vím.

Úmysl skončit v NHL jste vyjadřoval už delší dobu. Bylo to vaše rozhodnutí, nebo jste cítil, že by zájem o vaše služby ze strany klubů už dál nebyl?

Zájem by asi byl, protože můj americký agent, kterého stále mám, pořád říkal, ať nic neuzavírám, že ještě něco sežene. Ale v mém věku a s rodinou to není jednoduché. Právě kvůli dětem pak bylo rozhodování lehčí. Chodí už do školy a v tom případě nechcete být rozježdění všude po světě. Pak ani ty děti nevědí, čí jsou. Už jsem si řekl, že je čas se usadit, není důvod se za něčím hnát a k tomu mám štěstí, že můžu hrát tady v Česku.

Děti půjdou do první třídy?

Starší dcera půjde do druhé. Koronavirus nám pomohl, že jsme přijeli a ona nastoupila do online výuky. Měla jedna na jedna doučování, aby to všechno v češtině dohnala a mohla nastoupit do druhé třídy a nemusela znovu opakovat první. Už jsme předtím požádali o odklad, takže v osmi nebo devíti letech prvňáček by nevypadal úplně dobře. Děti by se jí mohly smát. (úsměv) Pořád děláme všechno pro to, aby mohla nastoupit do druhé třídy.

Jestli je figurou po vás, tak si na ni asi nikdo netroufne, ne?

To je pravda. Na holčičku je trošku po mě. (zasměje se) Teď je to krásné, ale doufáme, že se to trochu zlepší a nebudeme ji mít doma třeba do padesáti let.

Jste stále hráčem organizace Dallas Stars. Do zámoří se tedy budete muset vrátit, viďte?

To je pořád otázka, na kterou odpověď sám nevím. Jsem tam vázaný smlouvou, mám tam nějaké povinnosti a ty se musí splnit. Jestli se tam budu muset vracet, tak se vrátím a dohraju to. Až potom nastoupím rovnou tady ve Vítkovicích. Ale popravdě si návrat představit nedokážu. Ani nechci. Vlastně mě ta představa docela děsí. Nejsem nejstarší, ale už jsem dřívější ročník, takže příprava trošku trvá, je delší, specifická. Tady by to bylo vlastně vězení, ani čas na přípravu není ideální, takže hrozí třeba zranění.

Dává vám vůbec smysl dohrávat sezonu?

Co se týká hráčů, myslím si, že to smysl moc nedává. Mělo by to být play-off za účasti 24 týmů, a další ročník by začal až někdy v lednu. Potom kluci, kteří nejsou v tom turnaji, tedy sedm týmů, budou mít asi deset měsíců pauzu. Ostatní by měli přestávku jen šest týdnů. A já, kdybych nastoupil ve Vítkovicích, bych neměl pauzu vůbec a rovnou bych po play-off naskočil do soutěže s Vítkovicemi. Za hráče mi to žádný smysl nedává, ale majitelům klubů a NHL to smysl dává, když po tom stále tak touží.

To by se asi měla ozvat hráčská asociace, nemyslíte?

To nevím. Jsem v kontaktu s pár kluky, měli jsme několik hovorů jako tým a samozřejmě ne každý to takhle chce říct. Ne každý je v situaci jako já, že další rok už nechce pokračovat. Ne že by to pro mě bylo demotivující, ale motivace už není taková jako pro ostatní hráči, kteří jsou stále vázáni smlouvou, nebo ji nemají a bojují o ni.

Loni jste byl kousek od úspěchu ve Stanley Cupu, teď by možnost pohár získat byla už poslední. Nebyla by to škoda?

Kdyby se vyhrálo, určitě by to bylo super a krásný pocit. Já už jsem ale ve finále Stanley Cupu byl, a když se prohrajete, skončíte druzí, nic nevyhrajete, je to naopak velké zklamání. Nevím, co je lepší. Osobně si myslím, že této sezoně se ani nebude dávat takový důraz jako vždycky a o týmu, který třeba pohár vyhraje, se bude říkat, že to není ten opravdový Stanley Cup. Teď to může vyhrát opravdu každý a týmy, které mají více mladých hráčů, se do toho dostanou rychleji a budou mít šanci na úspěch. Já bych to vítězství jako plnohodnotné nebral, ale nechci to nijak degradovat. Je to jen můj osobní názor.

Teď tedy víte, že vaší další štací budou Vítkovice, kde se tvoří zajímavé mužstvo. Přišli hlavně odchovanci Zbyněk Irgl a Lukáš Krenželok. Co o tom soudíte?

Tým je složený velmi dobře, myslím si, protože jsem přišel já… (usměje se) Ale ne. Já si myslím, že když se vrací kluci zpátky a chtějí zase hrát za Vítkovice, tak je to super pro klub. Zatím je to dobře postavené a můžeme překvapit. Třeba Lukášovi jsem už dříve psal, že asi budeme zase spoluhráči. Byl rád a já taky. Jsou to známé tváře, známe se, už tehdy nám kamarádství fungovalo, tak to můžeme zase stmelit. To je strašně důležité, aby tým byla i parta i mimo led. Ať jsme spolu. Když se něco rozhádá, nebo kluci nejsou rádi spolu, tak to vázne i na ledě.

Lukáš Krenželok zmínil, že Zbyněk Irgl je tréninkový maniak. Co říká o vás?

To nevím, ale Zbýňa je opravdu maniak, který dře. Ale i kvůli toho bude mít na ledě roli tahouna, protože nevynechá žádný trénink a je vždy stoprocentně připravený.

Také vedení vítkovického klubu prošlo proměnou…

Je to samozřejmě jeden z důvodů, proč jsem se vrátil. Je vidět, že o ostravský hokej je zájem, jsou tady lidé, kteří zde hokejově vyrostli. To mi v rozhodování také pomohlo.

Je pro vás velkou výzvou něco dokázat v klubu, kde jste s velkým hokejem začínal?

Všude, kde hraji, chci uspět. A úspěch někdy trvá. Byl jsem toho součástí v St. Louis a vím, že aby kluci dostali sebedůvěru a zkušenosti, tak to chvíli zabere. Nemůžeme hned všichni chtít medaile a být první.

Jak to myslíte?

Už když jsme vedli jednání s Romanem Šimíčkem (sportovním ředitelem) a Patrikem Rimmlem (manažerem klubu), říkal jsem, že chci, ať to má tu stoupající tendenci. Když mi řeknou, že to bude příští sezonu na mistra, tak se zvednu a z jednání odejdu, protože to nemá hlavu ani patu. Když mi řeknou, že jsou tam cíle, které se musí splnit, a bude to mít stoupající tendenci, tak to dává smysl.

Extraliga pro vás bude po letech nová. Budete si zvykat na jiný styl hry, nebo i metr posuzování zákroků ze strany rozhodčích…

Já si myslím, že to nebude problém, zvyknu si celkem rychle.

Budete tedy tvrdit muziku na ledě, jak se říká, a jak umíte?

Budu se snažit dát všechno nějak rozumně dohromady. (usmívá se)

A co říkáte na to, že v příští sezoně bude soutěž uzavřená?

Jééé, tak to není otázka na mě. Tohle moc nesleduju, spíš se na vše dívám z klasicky hráčského hlediska. Tyhle otázky jsou na jiné.