Olin Brada: S videem to mají sudí jednodušší

Jak jste se vůbec dostal k pruhovanému dresu?

K pískání jsem se dostal doma v Horním Benešově. V roce 1975 se tady postavil zimák. Hrál jsem hokej. Měl jsem na vojně zdravotní trable, takže mi nechtěli dát zdravotní razítko do průkazky. Tady dělali nábor rozhodčích, tak jsem poslal přihlášku a začal pískat.

Ze začátku jen tréninky. Pak jsem udělal zkoušky – 3. třídu. A jako každý rozhodčí jsem začínal nejprve v mládežnických kategoriích. Jezdil jsem na žáky do Opavy. A pak to pokračovalo na kraj, Šumperk, Olomouc a tak dále.

Pak mi hodně pomohl pan Budík, on tehdy dělal hokej v Kopřivnici, díky němu jsem se dostal postupně až do nejvyšší soutěže. V šestadvaceti jsem pískal nejvyšší soutěž. Poprvé jsem tam pískal v sezoně 1980. A tam jsem zůstal dvacet let.

Jezdíte se dívat na extraligu?

Moc ne, radši se podívám v klidu doma v televizi. Letos jsem se byl podívat na Brno. Člověk vždycky potká spoustu kamarádů z doby, kdy pískal, tak z toho hokeje pak moc nemám. Tady do Benešova na hokej chodím. I baráž jsem sledoval.

Pamatujete si na svůj první zápas v nejvyšší soutěži?

Už moc ne, je to dávno, ale myslím, že to bylo utkání Pardubice – Brno právě v té první sezoně. To ligu právě naposledy vyhrály Vítkovice, to tam byli parádní hráči jako Černík, Svozil, Fryčer, Stránský.

Kdy jste pískal poprvé extraligové finále?

Když ještě nebylo play-off, tak nejvypjatější zápasy byly vždycky Sparta – Slovan. No a my ze středu republiky jsme to vždycky pískali. A moje první finále, to bylo Vsetín proti Litvínovu.

Jak vzpomínáte na vsetínskou éru?

Ve Vsetíně jsem poprvé pískal ještě na otevřeném zimáku, hrála se tam průměrná druhá liga. Pak se toho chytil Roman Zubík, který do hokeje vrazil hromadu peněz. Do té doby nikdo o Vsetíně nevěděl a najednou se z něj stalo hlavní hokejové město republiky.

Vsetín byl fenomén, Zubík tam dotáhl nejlepší hokejisty u nás. Hráli tam Kladeňáci Patera s Procházkou, pak Dopita, Vlach, Veber, Sršeň. První roky si stáhli hráče ze Zlínska a pak i z ostatních klubů. Čechmánka vzali z Hodonína.

On byl vždycky trošku problémový, ale právě tam se uklidnil a dostal se až do NHL. Ve Vsetíně se hrálo vždycky před vyprodaným zimákem. Bylo to sice uměle vytvořené penězi, ale oni vlastně hned začali pracovat dobře i s mládeží.

Byl nějaký hráč, se kterým jste měl problémy?

Problémových hráčů je v každém týmu dost. Prvních pět let v extralize vás hráči neznají, neberou, ale potom už věděli, jak člověk píská, jaký má metr. Expert byl třeba Otto Haščák z Trenčína.

Vzpomínám třeba i na Tomáše Jelínka. Říkal jsem mu vždycky: Jelen, když mi nebudeš dělat blbosti, tak tě ochráním. Byl faul na něho, odpískal jsem ho, on viděl, že držím slovo a měl jsem od něho celý zápas klid. Samozřejmě byla i nepovedená utkání, to k tomu patří.

A co problémoví trenéři?

No největším expertem byl vždycky Miloš „Pytlák“ Říha. Znal jsem ho ještě jako hráče. Miloš dává rozhodčím co proto, ten jim pokoj nedá, nadává i v Rusku. Ale jsme velcí kamarádi.

Moc rád jsem měl vždycky starého Pepu Beránka z Litvínova. Toho jsem si získal hned první sezonu v nejvyšší soutěži. To hráli zrovna ve Vítkovicích ještě na starém stadionu Josefa Kotase. On vždycky řval jak pavián. A já jako mladý rozhodčí jsem ho vyloučil ze střídačky. Od té doby jsme kamarádi.

Vybavujete si nějaký okamžik z play off, kdy vám nebylo zrovna nejlépe?

Pískal jsem semifinále Vítkovice - Třinec, když obránce Víťa Škuta trefil do obličeje Romana Kaděru. Byl to nešťastný zásah. Romana pak přímo na ledě křísili, vytahovali mu jazyk a vezli ho do nemocnice. To jsou takové okamžiky, které by člověk nejradši vymazal z paměti. Jsem radši, když je při sportu sranda.

Nyní jsou někteří rozhodčí profesionálové. Co tomu říkáte?

Určitě je dobře, že máme profesionální sudí. Viděl bych to tak, že každý klub by měl složit peníze na sudí a měly by být nezávislé rozhodcovské odbory. Teď v extralize vládnou kluby, když si řeknou, že nějakého rozhodčího nechtějí, tak si tam nezapíská. Kluby mají na rozhodčí velký vliv.

Kdyby byli všichni rozhodčí profíci, měli by určitě větší klid na pískání, na přípravu na zápasy, i ty výkony by byly kvalitnější.

Za vás ještě nebylo video. Současní sudí mají tedy rozhodování velice ulehčené.

My jsme si o videu mohli nechat jen zdát. Kolegové to mají s videem jednodušší. I když je to takové dvojsečné. Z jedné strany to odhalí chybu sudího, z druhé strany mu to dá třeba za pravdu. Když nebylo video, tak se gól buď uznal, nebo ne. A nikdo o tom neměl řádný dokument.

Dneska vám v televizi ukážou situaci z několika úhlů, tak pak je jednoduché udělat si obrázek. Teď víme, že ve třetím finále byl jako první faulován Burger, až pak přišla vysoká hůl. Ale ten rozhodčí na to má desetinu vteřiny. Jenomže rozhodčí Šindler viděl až vysokou hůl, poslal Vítkovice do tří a strašně to ovlivnilo zápas. Ale určitě to nebylo záměrné.

Takže video je určitě dobrá věc. Hokej se rozvíjí a je dobře, že se rozvíjí i technika. To u fotbalu jsou v tomhle sto let za opicemi.

Hokej se za tu dobu, co jste pískal, hodně změnil…

Za mě byl jiný hokej. Trochu drsnější. Před pár lety, když se to začalo pískat jak basket, to se mi vůbec nelíbilo, ale teď už se to zase trochu pouští, už je to lepší.

Co říkáte na letošní play off?

Sleduju ho v televizi, letos bylo úžasné. Je vidět, že náš kraj je velkou hokejovou baštou. Ve finále jsem nevěděl, komu fandit. Z jedné strany jsem to přál Třinci, protože ještě nikdy nevyhráli. Z té druhé zase Vítkovicím, protože smekám, co letos dokázali Mojmír Trličík se Zdeňkem Motákem.

Před sezonou jim odešlo deset klíčových hráčů a podle prognóz měli hrát kolem desátého místa a oni se dostali až do finále. To je úžasné. Znám se s trenéry i vedením z obou stran.

Třinec letos hodně posílil a nakoupil hráče.

Jinak se skládá tým, když na to máte hodně peněz a když peníze nejsou. Třinec měl zajištěný rozpočet a podle toho taky složil kádr. Lukáš Krajíček je nejlépe placeným hráčem soutěže. Ale znovu opakuji. Moc se mi líbí práce Mojmíra Trličíka se Zdeňkem Motákem. Stáhli si výborné hráče ze Slovenska, k nim přidali šikovné mladé, jako jsou Pohl, Vrána, Klimek, Šedivý, Káňa.

Na Vítkovice nedám dopustit,mám tam spoustu kamarádů, Frantu Černíka, Petra Husičku. Ale to samé platí o Třinci. S většinou hráčů se znám. Třeba Honzu Peterka jsem měl jako funkcionář v Havířově. Je to perfektní kluk, takový hodný, ta jeho povaha mi kolikrát připadala, že se ani na hokejistu nehodí. Když ve čtvrtém finále netrefil prázdnou branku, tak mi ho bylo až líto.

Takže titul Třinci přejete?

Určitě. Vybudovali výborný tým, který vyhrál i základní část extraligy. Předváděli skvělý hokej. Titul je určitě ve správných rukou.

Nejsou výsledky letošního ročníku trochu znehodnoceny bodovými odpočty?

To se nemělo vůbec stát. Se Standou Šulcem se znám roky. A co se stalo letos, znehodnocení soutěže je. Odpočet tolika bodů určitě nebylo dobré řešení. Mladá Boleslav tak třeba vůbec nemusela hrát baráž. Jsem zvědavý, co se stane, když Boleslav vyhraje u soudu, ke kterému se odvolali.

Pískáte ještě občas nebo už jste pověsil píšťalku na hřebík?

Sem tam nějaký turnaj. Ale jinak už ne. Napískal jsem se v životě dost. Dojít z Horního Benešova až do extraligy a vydržet tam dvacet let, to nebylo zrovna jednoduché. Přišel jsem tam v roce 1980. Tehdy byly hlavní bašty Praha, Bratislava a pár krajských měst.

Extraliga se píská do pětačtyřiceti, já jsem končil ve čtyřiceti sedmi. Teď už hokej prožívám hlavně u vnuka. Chodí do druhé třídy, ale hraje v Krnově za třeťáky. Je šikovný a je to střelec, tak z něj mám radost. V Krnově mají hokejisti pěkné zázemí, kvalitní trenéry a pro ty malé tam dělají fakt hodně. A to je dobře, v hokeji se musí všichni zase vrátit hlavně k poctivé práci s mládeží.