Jiří Sýkora stále drží český rekord v běhu na pět kilometrů. Ten mimochodem zaběhl na olympiádě v Moskvě 1980. Momentálně bývalý vynikající atlet pracuje v opavské společnosti MAAP, která se mimo jiné zabývá výrobou produktů pro farmacii.

Včera ráno se ve firmě zastavil čas. Zhruba patnáctka zaměstnanců totiž v kanceláři sledovala hokej.

„Začínáme v šest a dorazil jsem na třetí třetinu. Už jsem bohužel nechytil volnou židli, takže jsem to sledoval vestoje,“ smál se hlavní organizátor běžeckého závodu Opavská míle a ještě dodal:

„Byly to pěkné nervy. Emoce pracovaly. Zvlášť když Americe nebyly ve třetí části odpískány dva jasné fauly. Naštěstí jsme to na nájezdy zvládli.“ Jiří Sýkora je velký olympijský nadšenec.

Minulý týden například vstával na závod snowboardistky Evy Samkové.

„Sleduju to od olympiády v japonském Sapporu v roce 1972. Od té doby mám i všechny knížky o olympijských hrách, co byly. Při včerejším hokeji jsme vzpomněli na Nagano. Já osobně před nedávnem v Olympijském parku v Ostravě běžel biatlonovou štafetu s Davidem Moravcem, který byl tehdy členem našeho vítězného týmu,“ doplnil Jiří Sýkora.

NA HOKEJ VSTÁVALY I DĚTI

Marek StromskýPřímý přenos, jenž začínal okolo čtvrté hodiny ranní, si nenechala ujít ani rodina štěpánkovického žokeje Marka Stromského.

„První u televize byl náš šestnáctiletý syn Filip, pak jsem dorazil já s manželkou Janou. Čtrnáctiletá dcera Verča vstala až na druhou třetinu. Byly to strašné nervy, ale tyhle velké sportovní události si u nás nenecháváme ujít,“ popisoval Marek Stromský.

Televizní přijímač byl zapnut také v Kravařích, konkrétně v domácnosti místní starostky a bývalé Miss České republiky Moniky Brzeskové.

„Přiznám se, že já nevstala, jelikož nás čekalo zastupitelstvo a musela jsem se na to pořádně vyspat. Kdyby to bylo v jiný den, rozhodně bych u televize nechyběla. Syn David, kterému je dvanáct let, měl však budík nastaven na čtyři hodiny. Koukal se od začátku, pak ale na čas usnul. Bylo skvělé vidět, jak je po vítězství natěšený do školy. Děti si tyto sportovní okamžiky neskutečně užívají,“ uvedla starostka Kravař.

POZDNÍ PŘÍCHOD NEVADIL

Asi o dvacet minut později se do práce dopravil i Matěj Boček, původem z Bolatic, jenž na Univerzitě Palackého v Olomouci působí jako doktorant zoologie.

„Dorazil jsem později, ale šéf ke mně hned přišel, jestli jsem se díval. Z vítězství měl radost, takže mu můj pozdní příchod byl úplně jedno,“ smál se Matěj Boček, který přenosu přihlížel od začátku.

„Nechtěl jsem prohospodařit úvod. Zápas jsem sledoval v pohodli domácího gauče s nohama pěkně v teplíčku, popíjel čaj a po obou našich gólech a vítězném nájezdu jsem si velmi hlasitě zařval,“ mínil bolatický rodák, který už cítí paralelu s Naganem.

„Tehdy jsem jako malý, téměř sedmiletý, capart s rodiči vstával a s vlajkami nakreslenými pod očima fandil našim borcům.“

Na půl čtvrtou ráno měl nastaven budík také Pavel Jatzek alias Džeky, jeden z největších fanoušků Slezského FC.

„Tohle mi nemohlo utéct. Bylo to super. Až tedy na rozhodčího, ten mě v poslední třetině rozčiloval,“ poznamenal Džeky, jenž se dlouhodobě potýká s nepříjemnými zdravotními problémy a sledování hokeje nebo fotbalu mu přináší velkou radost.

Včera se shodou okolností poprvé po roce vrátil domů. Předtím byl v Rehabilitačním ústavu v Chuchelné.

Ve čtyři pouštěl televizi také opavský basketbalista Václav Bujnoch, který byl na reprezentačním srazu.

„Jsme v hotelu v Poděbradech a na tréninky jezdíme do Nymburka. Vstával jsem na začátek a na hokej se koukal na pokoji sám. Byly to velké nervy, naštěstí to pro nás mělo dobrý konec,“ popisoval.

Čtvrtfinále se navzdory ne úplně ideálnímu času nemohlo nevysílat v některých restauračních zařízeních. „Hokej jsme samozřejmě vysílali. Asi patnáct lidí se u nás dívalo,“ uvedla obsluha baru Kajot v Obchodním centru Breda.