„Na Havířov nedám dopustit, prožil jsem tam krásné roky,“ svěřil se Deníku osmačtyřicetiletý Pavel Zdráhal, který bude právě v Havířově od nové sezony sportovním manažerem a asistentem trenéra. „Angažmá v Havířově beru jako velkou výzvu. Původně jsem měl v plánu dál pokračovat jako trenér v Opavě, ale tato nabídka se prostě nedala odmítnout,“ doplnil Pavel Zdráhal. Hokej na vrcholové úrovni hraje i jeho syn Patrik, který to dotáhl až do národního týmu.

Máte za sebou sezonu jako trenér v Opavě, kde se vám podařilo vytáhnout tým po sezonách nezdarů nahoru. Vnímáte to tak, že vám toto povedené angažmá otevřelo dveře v Havířově?

Samozřejmě, že to tak vnímám. Opava zaznamenala pokles, neměla výsledky. Po odchodu Martina Janečka mě oslovil Jirka Žurek. Jeho nabídka mě nadchla, měl jsem obrovskou chuť do práce, touhu vrátit se k hokeji. Vedl jsem kluky, kteří nebyli profesionálové, ale byli pracovití, což se promítlo do výsledků. Pro mě to byl ohromný zážitek. Věřím, že Opava bude nadále vzkvétat. A k tomu Havířovu? Opavský úspěch mi pomohl, stal jsem se znovu součástí hokejové mapy. Přišla nabídka z Havířova, která se nedala odmítnout.

Nejen, že jste měli dobré výsledky, ale na opavský hokej začali chodit i diváci. A to do hlediště stařičkého stadionu, který je za zenitem…

Staví se nové arény, ta opavská je staršího data. Je pravda, že během přípravných zápasů a v úvodu sezony jsme hráli před prázdným hledištěm. Ale přišly výsledky, diváci začali chodit. Těšil jsem se tak na každé utkání. Věřím, že kdybychom hráli play-off, tisícovka by klidně mohla přijít. Škoda, že jsme se toho nedočkali. Samostatnou kapitolou bylo tvrdé jádro. Bylo skvělé, jezdilo s námi i ven. Nebudu přehánět, když řeknu, že tito fanoušci byli součástí týmu.

Vaší oblíbenou hokejovou destinací je Havířov, nicméně Opava ji několikrát protla. V jejím dresu jste si zahrál i extraligu…

Tehdy jsme měli na papíře slušný tým, ve kterém byli hráči jako Jelínek, Kadlec, Cagaš nebo Poukar. A výborného trenéra Stanislava Neveselého. Bohužel mu chyběla chemie. Jen jména hokej nedělají. Mně se celkem dařilo, ale nakonec jsem byl nucen odejít, dokonce až do Šumperku, ale k tomu bych se už nerad vracel.

Současný kouč Havířova Jiří Režnar je taky Opavák, v minulosti vás vedl jako trenér v Mladé Boleslavi, nyní mu budete šéfovat vy v Havířově. Nicméně dělat zároveň asistenta je trochu netypické…

Jirka je především dobrý a velmi zkušený trenér, který má přehled o hráčích. Hrál jsem pod ním v Mladé Boleslavi, mohl i v Polsku, kde jsme se těsně minuli. Spolupracovalo se mi pod ním dobře. To, že mu nyní budu šéfovat a dělat zároveň asistenta jako problém nevidím. V Havířově to bylo tak dáno už v minulosti a fungovalo to.

Jako hráč jste prožíval v Havířově velmi povedené období, nakonec vás ale poslali přes celou republiku až do Litvínova…

V Havířově jsem byl spokojený. Tehdejší vedení mě ale prodalo do Litvínova, kam jsem nakonec odešel, ale v té době o mě měl zájem Třinec. Musím říci, že v Litvínově se ke mně zachovali skvěle. Nedělali mi s přechodem do Třince problém, věděli, že chci být blíže domovu.

Když se podíváme na váš pestrý hokejový životopis, tak dva zápasy jste odehrál i za pražskou Spartu. Jak k tomu došlo?

Hrával jsem první ligu za Mladou Boleslav, Spartu trénoval František Výborný, který mě vedl v Havířově. Spartu trápila marodka, šel jsem tam na výpomoc. Škoda, že z toho byly jen dva starty.

Dvakrát jste si vyzkoušel i zahraniční angažmá. Nejdříve ve francouzském Angletu…

Francii mi dohodil Daniel Kysela a paradoxně i v Angletu jsem narazil na opavskou stopu. V klubu působil opavský odchovanec David Dostál. Vůbec jsem neuměl řeč, hodně mi pomohl. Klub měl stadion přímo u oceánu, byl jsem tam maximálně spokojený a na toto angažmá budu vzpomínat do konce života. Liga byla sice na úrovni první ligy, ale zvedli ji hráči, kteří přišli ze zámoří, kde probíhala stávka.

Pak přišla i štace v Polsku…

Hokej v Polsku byl na tom hůře, než je nyní. Viděl bych to na úroveň naší první druhé ligy. Čeští hráči dostávali hodně prostoru, rozhodovali zápasy. V době, kdy přicházel do klubu Jirka Režnar, já jsem se nebyl schopen domluvit na novém kontraktu a odešel jinam.

Nemohu si odpustit otázku směrem k vašemu synovi Patrikovi, který také hraje extraligu. Jak jeho snažení vnímáte?

Patrik je hokejistou s parádním bruslením. Jedná se o komplexního hráče. Má velký potenciál, který si myslím, že ještě úplně nenaplnil. Těší mě, že hraje extraligu a věřím, že vzhledem ke svému věku v ní půjde výkonnostně nahoru. Má za sebou i srazy v národním týmu. Moc bych mu přál, aby v budoucnu ještě nějaké přidal. Záleží hodně na něm samotném.

Radíte mu hodně? Řešíte s ním hokej?

Abych pravdu řekl, když byl Patrik mladší, tak jsme hodně hokejové věci řešili. Nyní se ho snažím hlavně povzbu᠆dit. Vnímá, že mám zkušenosti a že to s ním myslím dobře. U něj je to o hlavě. Věřím, že se bude ještě zlepšovat.

Dokázal byste si představit svého syna v jednom týmu s vámi?

(usměje se) To víte, že dokázal. Bylo by to hezké. Třeba taková doba v budoucnu někdy nastane.