Těžkou ranou byla zpráva o úmrtí někdejšího hokejisty a posléze trenéra Miroslava Fryčera pro jeho známé i kamarády. Nejinak to vnímal i Ladislav Svozil. Spoluhráč a souputník z jednoho útoku ze zlaté vítkovické sezony 1980/81.

„Dozvěděl jsem se to asi před dvaceti minutami. Není to nic, že by se mi chtělo mluvit,“ pravil na úvod Deníku v úterý odpoledne někdejší útočník a dnes sportovní manažer ve Vítkovicích smutným hlasem.

Evidentně ještě neradostnou informaci těžko vstřebával. „Pořád mám z toho husí kůži,“ přiznal Svozil. „Už asi měsíc jsem věděl, že je v nemocnici, protože shodou okolností chodím na pravidelné kontroly na stejné oddělení, kde ležel. Věděl jsem, že má problémy, ale ne, že důsledky mohou takové a ohrožovat ho na životě,“ pokračoval Ladislav Svozil.

„Byl to kamarád, se kterým jsme v mládí prožili úžasné věci, mnohé ani nejdou publikovat. Několikrát se nám vzájemný život rozdělil a pak zase spojil. Teď jsme zrovna byli od sebe daleko, ani jsme si nestihli vyříkat plno věcí, které nás oboustranně trápily. Bohužel už to teď nedoženeme. To mě mrzí,“ povzdechl si pouze.

V paměti mu Miroslav Fryčer zůstane jako kamarád a hokejové pravé křídlo, se kterým mohl hrát doslova naslepo. „Nechci urazit jiné hokejisty, ale myslím, že s nikým jiným ta spolupráce nebyla lepší. Byl to můj asi nejlepší spoluhráč,“ podotkl Ladislav Svozil.

„Neumím to příliš popsat, v čem to bylo. Možná v tom, že jsme se potkali v mých osmnácti letech, jemu bylo sedmnáct, a brzy jsme spolu hráli v jedné lajně, sedlo si to a fungovalo prakticky samo. Když jsem prostě dostal puk, věděl jsem, že Míra na tom pravém mantinelu bude, potáhne to, naváže hráče a zase mi to vrátí. Na dvě tři přihrávky jsme v mžiku byli před brankou,“ dodal.

Po loňském úmrtí Miloše Říhy jsou tak řady vítkovických mistrů z roku 1981 zase o jednoho člena řidší. „Nevím, co bych k tomu řekl. Podle mě se o tom ani mluvit nedá. Je to teprve měsíc nebo dva, kdy jsme seděli u toho zarámovaného plakátu a počítali, kolik nás už není. A teď, jestli se nějaké setkání uskuteční, nás bude opět méně. Už na to ani nechci myslet,“ uzavřel Ladislav Svozil.