V období socialistického Československa nestačilo být nejlepším cyklistou. Start na Tour de France byl snem závodníků mnoha generací. Z politických důvodů však bylo nemožné vyrazit na Grande Boucle.

Ani ti nejlepší tuzemští cyklisté pyšnící se mistrovskými tituly a etapovými vavříny ze Závodu míru nikdy nedostali příležitost změřit síly s profesionály v pelotonu Staré dámy.

Škoda Auto, hrdý partner všech cyklistů, chce alespoň s odstupem dopřát místo v pelotonu Tour de France legendám české cyklistiky, které by se nepochybně v normálním režimu ucházely o ikonické trikoty nejslavnějšího závodu.

Smolíka zastavila normalizace

„Je to Eddy Merckx východního bloku,“ oslavovala média Jana Smolíka, druhého českého vítěze Závodu míru. Ročník 1964 vedl od druhé etapy a na konci závodu měl na druhého Hoffmana z tehdejší NDR náskok 7:45 minuty.

S pětinásobným belgickým vítězem Tour de France se v pelotonu potkal. „Závodil jsem s ním ještě v dobách, než přestoupil k profesionálům. Stejně jako s dalším vítězem Tour de France Gimondim. Já jsem však nikdy nejezdil v kopcích, které byly a stále jsou běžně v itineráři Tour de France,“ nechce osmasedmdesátiletý Smolík spekulovat, zda by obstál v konkurenci Anquetila, Gimondiho, Aimara, Poulidora, Bahamontese a dalších.

Smolík šanci přestoupit k profesionálům dostal. Jenže necelé dva roky po vpádu vojsk Varšavské smlouvy do Československa. „Normalizace můj sen o přestupu zhatila,“ vzpomíná Smolík, proč nikdy nebojoval po boku největších hvězd.

Mont Ventoux zničil Bartoníčkovu iluzi

Vyhrával nejen v Československu, ale i za hranicemi. Dokonce i ve Skotsku nebo v Anglii, když mu režim dovolil vycestovat. Antonín Bartoníček byl skvělý sprinter. Šest dílčích triumfů ze Závodu míru dokumentuje jeho jedinečnost. Byl tak výjimečný, že se o jeho služby ucházely profesionální týmy.

„Zažil jsem závody, kde jel třeba Fignon,“ vzpomíná Bartoníček na vítěze Tour de France. „Já jsem nebyl vrchař ani mezi amatéry. Natož u profesionálů. Zažil jsem třeba výstup na Mont Ventoux. A jestli jsem jen lehce koketoval s myšlenkami zkusit závodit u profesionálů, v tomhle kopci mě rychle opustily. Ti kluci jezdili strašné bomby. Zato my jsme neměli šanci taková stoupání jezdit, trénovat na nich,“ vysvětloval Bartoníček.

Soudruhu, co jsi dokázal?!

Byl nejlepším československým cyklistou osmdesátých let. Pyšnil se bronzem z olympijských her v Moskvě 1980, o čtyři roky později byl druhý při Tour de l'Avenir a na konci sezony se radoval z triumfu v anketě o nejlepšího amatérského cyklistu světa. Chtěli jej angažovat po bok Fignona, vítěze Tour de France.

„Byl jsem tehdy u předsedy ČSTV Himla. Bylo mi osmadvacet, ještě jsem nebyl úplně starý. Jenže Himl mě uzemnil slovy: „Soudruhu Škodo, co jste pro naši socialistickou vlast dokázal? Ještě nic!“

Škoda se nakonec do zahraničí dostal. Jako první československý cyklista v dějinách. Jel italské Giro, na Tour de France se však nikdy nedostal. „Nestěžuji si, protože já už jsem alespoň měl příležitost se s nejlepšími poměřit. Generace cyklistů kolem Smolíka či Doležala nikoliv,“ říká Škoda.

Benefit pro předplatitele: e-kniha Cyklodeník. Pouze při nákupu předplatného na 3 nebo 12 měsíců. www.denik.cz/predplatne