Její talent jsme mohli obdivovat v divadelních inscenacích, jako třeba jsou Hello Dolly, Polská krev, Petrolejové lampy apod. Roku 1994 získala Cenu Alfréda Radoka za nejlepší ženský herecký výkon v Čechovově Rackovi či roku 2003 obdržela cenu Thálie.

Zahrála si i v úspěšných českých filmech. Herecké výkony v pohádce Čert ví proč, Díky za každé dobré ráno, Spiklenci Slasti či Rekviem pro panenku režiséra Filipa Renče aj. ji nominovaly na Českého lva. Za posledně jmenovaný snímek byla roku 1991 vyznamenána na filmovém festivalu v Torontu.

V rámci výročí dvou set let od narození Karla Hynka Máchy se opavské veřejnosti představila v básnické skladbě Máj. Představení se konalo v Art klubu, který je součástí Obecního domu. Při této příležitosti naše redakce udělala s touto personou divadelních prken krátké interview.

Báro, jak jste se dostala k této máchovské alternaci?

To nebylo moje rozhodnutí. S tím nápadem přišel pan režisér prof. Horanský s Miluší Litevskou, což je ředitelka pražského divadla Viola. Ti mi nabídli tuhle práci, no a já jsem ji normálně přijala (smích).

Odrecitovat Máchu v takovém rozsahu není určitě pro paměť jednoduchá práce. Jak dlouho jste se připravovala pro tuhle roli? Vycházela jste například z dřívějších znalostí Máchy?

Ne, absolutně ne. Školní znalosti, co jsme měli ještě za komunistů, docela Máchu zošklivili. V podstatě z něj udělali jednoho z prvních komunistů, společně s Boženou Němcovou a Karlem Havlíčkem Borovským, takže díky soudružkám učitelkám zde vůči Karlu Hynkovi fungovala určitá brzda. Poté na gymnáziu jsem viděla Máchův Máj v podání pana Hrušínského, to už samozřejmě bylo o něčem jiném. Ale žádná paměťová znalost tam z mé strany nebyla. Učila jsem se zcela běžně, stejně jako jakoukoli jinou roli.

Je v Máji nějaká část, která vás zvlášť oslovuje?

Určitě jsou zde momenty, které by člověk nečekal, že se vám přihodí na jevišti. My jsme za bolševika měli v čítance akorát pasáž: „Po modrém blankytu bělavé páry hynou a na své pouti pozdravujte zemi“. To právě byla ta nejzprofanovanější část. Nám ještě soudružka učitelka vysvětlovala, že Mácha tím obdivuje československou socialistickou vlast a já jsem se na to zeptala, jak už to věděl. V tu chvíli byl průšvih na světě.

Pro mě byl Mácha nepěkně zprotiven. Dlouhou dobu jsem toto skvělé dílo nemohla vůbec odříkat, aniž by se mi nestáhlo hrdlo a nezačala jsem brečet, což obyčejně nedělám. Nepatřím mezi hysterické herečky, které propláčou představení a divák se následně ptá proč. Navíc jsou zde opravdu nesmírně hluboká místa s jednoduchými výrazy, jako například vlast, zem, blankyt, mráčky. Na tato místa se vždy vnitřně těším, mám je ráda.

Váš projev začíná, mohli bychom říct, hodně vlasteneckým monologem…

Záleží, jestli je vlastenecký. Když mu vyčítali, že je malý vlastenec, ba naopak rozervanec apod. Josef Kajetán Tyl ho kvůli Máji neměl rád, z toho důvodu si i myslím, že se jednalo o hozenou rukavici všem těm Tylům a obroditelům. Dá se říct, že ta hra vyznívá až opravdu vlastenecky, protože ta hra působí i trochu ironicky. A taky mladí lidé si říkají, jestli tu hru mají brát nebo nebrat vážně. Ovšem já jsem vám skočila do řeči, což jsem nechtěla.

Dobře. Jak vlastně publikum reaguje na takovýto program? U nás v Opavě jsou básnické večery celkem populární, ale jak tomu je vůbec globálně v rámci republiky, když přijedete někam s pořadem Máchův Máj?

Když už si mě někdo někam pozve, většinou za sebou má určitou základnu posluchačů, respektive diváků. Já si vůbec nemohu stěžovat, protože většinou na Máj přijdou už vesměs poučení lidé, a ani nemusí být poučení, ale mají otevřené srdce a mysl. Mám velkou radost, když hraju ve Viole v Praze, že přijede i celé gymnázium z Ostravy, z Tábora, z Písku atd. a hned po skončení představení jdou zpátky na vlak a jedou domů.

To jsou věci, kterých si nesmírně vážím, protože neuplatňuji zvlášť dopolední představení, aby to paní učitelky měli jednodušší. Je to něco jiného, než když do těch škol přijde šašek a po určitou dobu má svůj program. Osobně, když vidím přicházet mladé lidi, úplně se tetelím, protože v rámci sálu pozoruji takové až skoro rozzářené elfské bytosti.

To je krásné. Dneska jsme ovšem v Opavě. Měla jste vůbec čas se třeba projít po městě?

Dnes ne. Jak Máj, tak Hrdého Budčese jsem tady hrála asi před třemi lety a dvakrát jsme tady s divadlem spali, takže jsem se po Opavě procházela již dříve. Opava je navíc jedno z mála měst, kde jsem měla čas chodit.

Je možné vás výhledově opět v Opavě vidět?

Teď do Vánoc rozhodně ne. Na jaro ještě program nemám, takže je možné, že se mě tam Opava objeví.

-vas, kus-