Již dnes (pátek 9. září) na pátou hodinu odpolední je plánována do gotické síně Minoritu vernisáž originálních fotografických portrétů žen. Nejsou to klasické portréty soustředěné na ženskou krásu, ale snaží se odhalit i krásu vnitřní. Jejich autorem je Ital Marco Ceccaroni, který je sice rodák z Říma, ale od roku 2003 žije v České republice a v současné době studuje Institut tvůrčí fotografie v Opavě.

Jedinečnou příležitostí zhlédnout zvláštní a originální hudební projekt je Dark Side of The Moon. Nejen fanoušci skupiny Pink Floyd budou překvapeni atmosférou představení, které bude v kině Mír zítra, tedy v sobotu 10. září, od devatenácti hodin. (Rozhovor s jeho protagonistou Filipem Benešovským přinášíme níže) Prvních sto sedmdesát diváků je zváno na následnou After party do Klubu Art.

V neděli si užijí jak malí, tak dospělí milovníci divadla. Děti mohou přijít v deset nebo v šestnáct hodin do loutkového divadla na pohádkový příběh O nezbedné kometě. Dospělí jsou zváni do Minoritu, kde od půl osmé večer budou k vidění dvě zajímavá představení pohybového divadla Meet-Factory z Prahy. Jmenují se Šavle a Tak přesně o ráji… to není.

Poslední akcí, na kterou bychom chtěli upozornit, je netradiční přednáška astronoma Jiřího Grygara. Uskuteční se v neděli v sále purkmistrů Obecního domu od šestnácti hodin. Jiří Grygar je nejen známý vědec, ale také oblíbený popularizátor vědy. Poněkud netradiční je jeho pohled na vědu z pozice věřícího člověka.

Na závěr ještě připomínáme sobotní akce v rámci Dnů evropského dědictví, jejichž součástí je i noční pozorování oblohy z věže kostela sv. Hedviky.

V myšlence je síla, říká Benešovský

Bezručova Opava nabídne i Dark Side of The Moon, jedinečný hudební projekt. Filipa Benešovského jsme požádali o rozhovor.

Pane Benešovský, nejdříve otázku, kterou jste jistě již mnohokrát dostal: Proč Pink Floyd?

Když mi bylo patnáct let, dostal jsem se k albu Dark Side of the Moon, které u nás vyšlo v licenci. Ta hudba na mě mocně zapůsobila jakýmsi zvláštním poklidem, jakousi neobvyklou moudrostí, která z ní byla cítit. Pociťoval jsem nálady velmi nefrekventované v hudbě, jakou jsem znal předtím.

Potom mi kamarád Martin Slavíček pustil na vinylu album The Wall a to už byla hodně silná káva. Neuměl jsem ani slovo anglicky, a přesto jsem nějak věděl, o čem to celé je. Ten protiválečný apel, ten nesmlouvavý a neobroušený názor na konání lidstva. Byla to hudba lidí, kterým v době jejího vzniku už bylo přes třicet. Co byli proti nim pankáči? Teenageři s kohoutama natuženýma pivem? Lidi, kteří nezralým způsobem něco křičeli.

A najednou jsem se dotkl opravdové revolty. Revolty lidí skutečně dospělých. Věděli, o čem píšou. Znali stav věcí. Nebyli to školáci. To bylo strašně imponující.

Vaše koncerty jsou charakterizovány jako multimediální kvadro show. Můžete tento typ představení blíže popsat?

Ano. Spočívají v živém hraní, simultánně spouštěnými videostřihy opatřenými českými titulky. Náš zvuk rotuje sálem, je tedy kvadro. Často přerůstá pěvecká složka do jakýchsi hereckých miniatur. Svým způsobem se jedná o šanson. Často používáme také i náročné rekvizity. V O2 Aréně jsme použili například 250 kartonových tvárnic, kterými jsme celou arénu přepažili.

S The Wall jste vyprodal O2 Arénu. Neměl jste obavy, zda se vám podaří na tento úspěch navázat?

Dark Side od počátku neměl tyto ambice. Je to zásadní dílo rockové historie a historie zvukového umění. Vibrovalo to v nás ve všech, ale asi nejvíc v bratrech Kašparech, mých spolupracovnících z The Wall. To oni přišli s nápadem oživit i tenhle skvost. Dark Side of the Moon vyprodává kina a kulturní domy, ne O2 Arénu. Všichni si to ale moc užíváme a je to dnes lepší než kdy předtím.

Vašeho projektu The Wall se účastnil i syn Rogera Waterse. Jaké to bylo?

Hlavně nesmírně vyčerpávající. Byl to roční tlak a utěšovalo mě jenom vědomí, že tento stav jednou skončí. Spolupráce s Harry Watersem ale byla poklidná a on je stoik.

Je na současné hudební scéně někdo, kdo by se kvalitou skupině Pink Floyd mohl přiblížit?

Instrumentálně to jistě není až takový problém. Kromě partů Davida Gilmoura se Pink Floyd nehrají nijak nesnadno. V tom totiž jejich síla vůbec nespočívá. Oni se vždycky soustředili daleko spíš na takový pomalý, intenzivní útok na duši a emoce než na hráčskou techniku.

Skutečná jedinečnost je vždycky v myšlence, nikoliv ve zpracování jakkoli dokonalém. Žádná projekce nemá sílu, když za ní je mdlá myšlenka hloupé popové hvězdičky. Mám na mysli skutečnou sílu. Efekty samy o sobě mě nebaví. Ale když je silná myšlenka podpořená technikou – je to úžasné.

A na závěr: Těšíte se do Opavy?

Těším. Od The Wall v O2 Aréně uplynuly dva roky a od posledního provedení Dark Side of the Moon už jsou to tři roky. Proto se do Opavy opravdu těším. Opět jsme se nedali zadarmo. Opět to nebude kvůli kšeftu. Opět přinášíme nový, aktualizovaný pohled na odvěké téma, které je základem tohoto díla. Lidská hloupost, krátkozrakost, krutost, malost. A mnohdy jakási zhudebněná relativita našeho konání.

Vždycky mě to fascinovalo. V našich klipech dnes figurují lidé jako Václav Klaus, Adolf Hitler, papež a jiní manipulátoři. Tato díla jsou totiž skutečně nadčasová.

Filip Benešovský se narodil v roce 1974 v Praze. V roce 2000 absolvoval Konzervatoř Jaroslava Ježka, obor basová kytara. Spolupracoval krátce s Orchestrem Václava Hybše, s Orchestrem Zdeňka Bartáka, s Richardem Scheuflerem, Tonyou Graves a mnoha dalšími hudebníky v oblasti jazzu, popu, rocku acountry.

V letech 2000 až 2005 byl členem fusion skupiny Blue Birds Ivana Myslikovjana. Od roku 2001 je také členem doprovodné skupiny Marie Rottrové a podílel se na jejím albu Podívej. Společně s Jaromírem Nohavicou a Vítem Sázavským spolupracoval na hudební přípravě inscenace muzikálu Malované na skle Ernsta Brilla a Kateřiny Gärtnerové pro Jihočeské divadlo v Českých Budějovicích.

Od roku 2003 je členem skupiny Neřež – jakéhosi volného pokračování Nerez. S nimi natočil album Jednou měř, dvakrát Neřež a Slavná věc. Od roku 2004 spolupracuje také s Ravenem, se kterým nahrál CD Kamení. Paralelně se s Jiřím Neužilem průběžně věnuje v původní tvorbě v oblasti moderního jazzu. Zabývá se také producentskou činností.

Jaroslava Malá