Chystáte v souboru nějaké změny?

Nic podstatného. Žádný herec neodchází, a naopak se nám podařilo získat několik nových. Pokud je pro budoucno o nějakých změnách uvažováno, týkají se dalšího rozšiřování souboru.

A co se změní ve vaší práci?

To zatím ještě úplně přesně nevím. Šéf činohry zpravidla režíruje, ale to přenechám povolanějším. Zůstávám nadále dramaturgyní a rádce i oponenta mi při výběru titulů bude dělat Zdeněk Černín, který bude mít v opavském divadle také svou pracovní náplň.

Letošní repertoár, založený výhradně na Shakespearovi, je hodně diskutovaný. Víte o tom?

Pro Opavu je to svým způsobem experiment, ale riziko nevidím. Shakespeare je génius, který dokázal obsáhnout široké žánrové rozpětí. Jeho díla mají pro současného diváka stále aktuální poselství a jednotlivé tituly budou režírovat různí režiséři. Projekt může být zajímavý nejenom z pohledu široké divácké veřejnosti, ale také pro univerzitu a školy.

Myslíte, že Shakespeare dostane do hlediště mladé diváky?

Myslím, že dostane, ale mám i další záměr, který by mohl vyjít. Snažím se navázat úzkou spolupráci s posluchači Slezské univerzity a některé jsem v tomto smyslu už oslovila. Chtěla bych vytvořit tradici alternativních projektů, které teď v Opavě scházejí. Oslovily by mladé diváky a vytvořily by protipól klasickému divadlu. K takovému účelu má vhodné prostory divadlo i univerzita.

Souvisí to asi s vaší zálibou v poezii.

Básničky pořád ráda tvořím i čtu. Většinou je čtu v ostravských literárně komponovaných programech a měla jsem i dva půlhodinové pořady z vlastní poezie. Do pořadu Zelené peří je natočil a odvysílal Český rozhlas. Od poloviny září bych měla mít svou webovou stránku www.poetriablanca.cz s básničkami i anotacemi povídek nebo her, které jsem už napsala.

Jedna vaše hra byla letos navržena na Cenu Alfréda Radoka.

Pro herečku a režisérku Janu Janěkovou jsem napsala hru, nazvanou Zatím si nejsem jistá názvem. Dostala jsem se s ní mezi jedenáct nominovanými autorů v oboru Nejlepší původní česká divadelní hra. Mezi laureáty jsem se sice nedostala, ale svou nominaci beru jako úspěch.

O čem hra je?

Odehrává se v několika rovinách. Ústřední postavou je básnířka, která v minulém režimu nemohla moc publikovat. Doba se však změnila a její verše si skupina extrémistů vybrala k veřejnému citování, aniž by o tom autorku informovala. Básnířka se dostala do nepříjemné situace a musela dokazovat, že s extrémním proudem nemá nic společného. Přitom vede debatu se svým mrtvým manželem, který jí velmi pomáhal i přesto, že měl zcela odlišné politické názory.

Kromě zákulisí jste důvěrně poznala i jeviště.

Občas si také zahraji, ale herečkou na plný úvazek bych určitě být nechtěla. Na jevišti bývám hlavně jako záskokářka za herečky, které z různých důvodů nemohou vystupovat a divadlo za ně nemá náhradu. Tuto možnost mi nabídl šéf činohry Zdeněk Černín a jsem ráda, že jsem si herectví mohla v epizodních rolích vyzkoušet.

Marie Stuartovna je podle vás epizodka?

Ta k nim nepatří. Vyzkoušela jsem si ji hlavně z profese dramaturgyně. Chtěla jsem sama na vlastní kůži poznat, jak obtížné je pro herce její ztvárnění. Předtím jsem spoustu věcí nevěděla a byla jsem hodně překvapená.

Budete herectví pokoušet dál?

Původně jsem to v úmyslu neměla, ale člověk nemá nikdy říkat nikdy. Marta Ondráčková, se kterou jsem Stuartovnu alternovala, odešla do pražské televize, a tak mi role zůstala. Teď budu z podobných důvodů alternovat roli Célie v komedii Jak se vám líbí. Dělám ji s Hanou Baroňovou, která musí dojíždět na natáčení televizního seriálu Velmi křehké vztahy, a na každém opavském představení proto nemůže být přítomná.

Jak jste se vlastně ocitla v Opavě?

Během brněnských studií jsem Zdeňku Černínovi dělala asistentku režie ve třech inscenacích Městského divadla. Když přecházel jako šéf činohry do opavského divadla, nabídl mi, abych šla s ním. Práce v divadle mě lákala a nabídku jsem přijala jako zajímavou příležitost.

Pracujete v Opavě a bydlíte v Ostravě. Není to zbytečně komplikované?

Ani ne. Čas strávený přejížděním rozhodně nepovažuji za promarněný. Při cestě si ve vlaku čtu, nebo se připravuji na práci. Mám ráda atmosféru velkého města s kulturními lákadly, a proto jsem dala pro bydlení přednost Ostravě..

Byt máte svůj nebo pronajatý?

Svůj. Je v centru města a koupila jsem si ho z výdělku v cizině. Ale na rekonstrukci jsem si už musela vzít úvěr.

Co jste v zahraničí dělala?

V Americe „opérku“ a uklízela jsem také v různých domácnostech. V Anglii jsem pracovala jako servírka.

Jaké vzpomínky máte na Ameriku?

Celkem dobré. V Kalifornii jsem měla na starosti tři děti a úklid rozlehlé vily. Rodina byla hodně bohatá a dobře mi platila. Navíc jsem se s ní dostala i do Mexika. Zaměstnavatelé byli sice příjemní, ale dávali mi zřetelně najevo, že jsem jejich služka. Po odchodu jsem spolu s přítelkyní uklízela několik domácností.

Láká vás i nepracovní zahraničí?

Dokonce hodně. O prázdninách jsem putovala s přáteli dva týdny po Slovinsku, a hlavně po jeho horách. Výhledově plánuji také Čínu, Japonsko, Portugalsko a Finsko s Islandem. Jezdím zásadně individuálně, a dostávám se tak do míst, kam turisté s cestovkami nejezdí. Ovládám angličtinu a němčinu, takže se pokaždé nějak domluvím.

Co vás neláká?

Skončit ve stereotypu. Proto se zatím nehrnu ani do svatby a vlastní domácnosti. Přiznávám, že ideální spojení úspěšné profese s péčí o děti je pro mě velká neznámá. Obávám se, že bych pro dobré zvládnutí jednoho nutně omezovala to druhé. Znám sice dokonale vytížené herečky, které to zvládají, ale k tomuto typu asi nepatřím.