Pro její pobyt na opavských prknech zvolil scénograf Emil Konečný zajímavě řešenou náznakovou scénu v červeno–černé barvě pro šantán a studeně bílé pro zámecké prostory. Efektními kostýmy se vyznamenala Eliška Zapletalová a Jaroslav Moravčík vytvořil divácky atraktivní choreografii tanečních čísel.

Režisérka Jana Andělová – Pletichová měla šťastnou ruku při výběru hlavních postav, které v premiéře ztvárnili Katarína Jorda Kramolišová (Sylva Varescu), Michal Vojta (Erwin Roland), Zdeněk Kapl (Boni Kanscianu), Tereza Kavecká (Stázi) nebo Evžen Trupar (Feribáči). V projevu Kataríny Jordy Kramolišové je kromě prověřeného pěveckého i hereckého umění nutné ocenit také dobré pohybové možnosti, které výrazně pomohly dotvořil postavu obletované šantánové divy s temperamentem v každé žilce.

Kombinace všech tří uvedených schopností bez typicky operetních manýrů bývá u operní pěvkyně dost vzácná. Michal Vojta diváky potěšil pěveckým ztvárněním postavy, i když v pohybové stránce měl stále ještě rezervy. „Mladokomik“ Zdeněk Kapl se stal miláčkem publika a jeho výstupy byly provázeny smíchem i potleskem. Krok s ním držela i partnerka Tereza Kanecká, třebaže jí autor už tolik prostoru k realizaci neposkytl. Standardně kvalitní výkon podal i Evžen Trupar, který je v rolích tohoto typu jako doma.

Dalibor Hrda vsadil při ztvárnění senilního hraběte Lippert–Weylersheima na styl bývalého kolegy Vladimíra Němce, který byl u Opavanů velmi oblíbený. Některá pěvecká čísla byla při premiéře přece jen zbytečně „utopená“ a účinkující by klidně mohli hlasově ještě přidat. Tento drobný nedostatek však reprízy, které sólistům i sboru dodají větší jistotu, určitě odstraní. K úspěchu této operety výrazně přispívá i divadelní orchestr, vedený přesnou taktovkou šéfa operního souboru Damiana Binettiho. Opavská Čardášová princezna má všechno, co klasická opereta potřebuje, a není pochyb o tom, že bude u diváků oblíbená.