Cimbálovka je přitom v těchto oblastech netypická. Právě pro její „cizokrajnost" je velmi žádaná na svatbách, oslavách, plesech a dalších kulturních událostech. Rodina Borovičků je početná a muziku hraje všech pět sourozenců.

Na cimbál hraje nejstarší Jan, na kontrabas Jiří a sestry Marie, Klára a nejmladší Daniela hrají na housle. Zeptali jsme se obou bratrů, kteří se vzájemně doplňovali, na pár otázek.

Kdy jste přišli s nápadem, že si založíte cimbálovku?

Založit cimbálovou muziku napadlo našeho tatínka asi před osmi lety. Taťka chtěl, ať si zahrajeme všichni dohromady. Mamčina vize, jak si společně zahrajeme, byla taková, že s bratrem jednou budeme hrát na pohřbech.

Já hrál na klarinet a brácha na trubku, ale mě to nebavilo. Bratr se dokonce zavíral v pokoji a pouštěl kazeťák, kde měl nahrávku, jak cvičí, aby tak ošálil maminku, která na něj dohlížela. Tak nás taťka zapsal do hudební školy a začali jsme hrát na cimbál.

Hráli jsme pod hudebkou, ale po čase jsme se chtěli trhnout, ale neměli jsme basu. Tu jsme sehnali ze základní školy, kde na ni nikdo nehrál. Byla úplně na desky, měla dvě struny a vpředu byla díra jako po granátu. Celou zimu to táta spravoval ve sklepě a povedlo se, má parádní zvuk.

Existuje v historii vaší cimbálovky chvíle, kdy jste se proslavili a lidé si vás začali zvát sami na akce?

Paní Jana Schlosárková, básnířka z Hlučínska, dělala zábavné podvečery, četla básničky a vždycky si pozvala nějaké dětské kapely. Jednou jsme tam šli zahrát. Jí se to líbilo, tak si nás pozvala i na příště a začali jsme tam hrát při každém vystoupení.

Lidé nás slyšeli a od té doby nás zvali na akce. Vždycky nás někdo zavolá. Jednou jsme dokonce hráli až na Velehradě.

Jaké písně hrajete nejčastěji?

Máme repertoár valašský i moravský, ale musíme se vždy přiblížit publiku, některé moravské písně tu totiž nejsou známé. Na plesech hrajeme písničky, na které se dá tančit, bohužel každý neumí čardáš. Máme osm hodin programu.

Výhoda cimbálu je, že přijdeš, postavíš cimbál a za pět minut hraješ. Když někam přijde rocková kapela ve třech lidech, tak než začnou hrát, je hodina pryč. Lidi čekají a to je blbé.

Kde se vám hraje nejlíp?

Je to hodně o publiku. Když přijdete na svatbu a všichni sedí potichu, když se svatebčané skoro nebaví ani mezi sebou, tak se to snažíme trochu rozjet. Ta hudba není pro každého. Libí se mi, když pak někoho ten folklor chytne, když zpívají s námi.

Myslím, že dneska to mají rockové kapely těžší. Když hrají svoje písničky, nikdo to nezná. S folklorem vždycky alespoň pár lidí zaujmeš. Dneska se trend obrací k lidové hudbě. Čechomor měl taky úspěch díky tradičním nástrojům. Cimbálovka je hlavně o kontaktu s lidmi. Kolik energie do toho dáš, tolik se ti od publika vrátí.

Pavel Kučeja