Jeho jméno je spojováno především s oblastí malířství, grafiky, sochařství, nicméně se zabýval také sférou koncepce scénického prostoru. V umění se Miró začal prosazovat mezi léty 1912 a 1923, přičemž rané období tvorby je silně poznamenáno vlivem van Goghova expresionismu, fauvismu a v neposlední řadě kubismu. Nicméně do poetiky, utvářející koncepci jeho díla, se nemálo promítlo také setkání s básníky směrů dadaismu a surrealismu.

Ti jej ovlivnili v imaginaci, koexistující na hranici bdění a snu. Osobitost stylu se v Miróově díle profilovala v letech 1924 – 1929. V tomto mezidobí se jeho tvorba stává příznačnou ve sféře využití výrazných, barevně organických a abstraktních znaků, doplněných o rytmické členění plochy, důkazem čehož se může stát obraz Obdělané pole (1924).

Tento charakteristický rys Miró neustále prohluboval a rozvíjel, s postupem času dospěl až k použití nejelementárnějších výtvarných znaků a symbolů. Pro umělcovu tvorbu se stávají typickými aspekty zjednodušení tvaru, přecházejícího až do znakovosti, pečlivost ve vztahu k připravenému pozadí, nedílnou součástí je ovšem také fantazie, humor a zároveň i zřetelná sympatie k výtvarným projevům dětí a umění přírodních národů. Expozice ve Slezském divadle je ojedinělá v tom smyslu, že se jedná vůbec o první výstavu Miróova díla na Moravě.