Hrdina skutečně trpěl

Při jedné premiéře opery Tosca měl představitel Cavaradossiho střevní potíže, což také všem sdělil. Ve druhém jednání, když měl být mučen mimo jeviště, využil krátkou pauzu a šel si znovu ulevit. Potřeboval však delší čas, než předpokládal, a Tosca na něj na jevišti marně čekala. Dirigent začal duchapřítomně opakovat motiv a v zákulisí vypukl na chybějícího Cavaradossiho hon. Byl nalezen a vystrčen na jeviště, kde ho Tosca měla přivítat otázkou: „Trpěl jsi hodně? Tuto otázku však vzhledem k souvislosti nedokázala vypustit z pusy. Oba si místo zpěvu jen padli do objetí a dusili se smíchem, který z pohledu diváka vypadal jako věrohodný pláč.

Svou árii Mařenka prospala

Při dopoledním novoročním představení Prodané nevěsty byla představitelka Mařenky po bujaré silvestrovské noci ještě trochu unavená. Když pohodlně seděla na lavičce a poslouchala sextet: „Rozmysli se Mařenko, rozmysli…“ usnula jako Šípková Růženka. Její árie tím pádem prošla jen v orchestrální verzi a milou pěvkyni vzbudil až příchod Jeníka a jeho zpěv. Vůbec netušila, co se mezitím dělo, a při první příležitosti mu rozčileně zašeptala do ucha: „To je binec, člověče, oni mi klidně vynechali árii!“

Dobře utajené dílo

Na slavnostním koncertu vystoupil konferenciér a zasvěceně řekl publiku: „Nyní uslyšíte árii Dalibora z nejslavnější Smetanovy opery Libuše.“ V hledišti nastal šum, do kterého přišel tenorista s klavíristou. Po úvodním akordu spustil pěvec místo Dalibora árii Jeníka z Prodané nevěsty a klavíristovi se orosily brýle. Musel improvizovat a přitom čelit zlostným pohledům rozčileného tenoristy. Potlesk, který je pak vyprovodil, byl tehdy vyloženě zdvořilostní a konferenciér se trapas snažil zamaskovat ujištěním, že posluchači byli jen zkoušeni, jestli dílo sami poznají.

Lomikar bez armády

Při Kovařovicově opeře Psohlavci bývá nástup Lomikara s vojskem pokaždé velmi impozantní a divácky atraktivní. Při jednom představení však vojsko sklátila chřipka a zbyl pouze vysloužilý baleťák.. Po ohlášení: „Přichází Lomikar s vojskem“ vstoupil na jeviště důstojně Lomikar, provázený jediným vojáčkem, který ještě k tomu ve dveřích zakopl. A rázem bylo po parádě.

Sbor hot a orchestr čehý

Ve svatební scéně v Její pastorkyni zpívaly sboristky známou Ej mamko, mamko, maměnko moja…, ale úplně se přitom rozešly s orchestrem. Postupně umlkaly a za zjevných rozpaků obecenstva píseň dokončilo jen pár z nich. Hned nato rychtář začal svůj part: „Dobře jste to zazpívaly, dobře, dobře…“ Reakci publika není ani nutné popisovat.

Z tragédie udělal komedii

V jedné tragédii onemocněl herec a jeho roli jako záskok na poslední chvíli převzal jiný. Protože si nebyl jistý, stál ostražitě co nejblíže nápovědě, která mu kromě textu napovídala i aranžmá. Na její slova: „Sakra, co stojíš, přejdi k oknu, ty jelene!“ herec poslechl a u okna řekl partnerce: „Přejete si otevřít okno, Jeleno?“ Tragédka jen zakvílela do dlaní, protože se ve hře jmenovala Klára. Po delší pauze se duchapřítomně ozvala: „Rozhodla jsem se, že ano, bude tady aspoň závan čerstvého vzduchu.“

Záskokář zápolil s oknem, které samozřejmě nešlo otevřít a nápověda mu zařvala další text: „Přejde to, vidím, že se blíží hlídky.“ Vyděšený herec po něm opakoval, co pochopil: „Nejde to, Jeleno, nevadí, sejdeme po chvíli do besídky.“