V kabinetu se již tradičně představí studenti Institutu tvůrčí fotografie. Hlavní prostory budou pro tentokrát patřit umělci Josefu Mžykovi. Návrat ztraceného syna je název výstavy, kterou do Opavy přiveze Josef Mžyk.
K ní jsou v Domě umění připravovány také expresivně vyznívající malby tak, jak je v Praze tolik neznají. Zahrnuta je zde na první pohled divoce utvářená, antiesteická malba, do níž paradoxně patří rozměrná plátna, o něž projevili již zájem kurátoři pařížského Centre Pompidou.
V raném období Josefa Mžyka převládalo v malbě i grafice expresivní pojetí. Postupně do jeho děl vstupoval řád, který se promítal do barevných ploch dělených soustavami linií. Mžyk do programu zařazuje i díla, která v nedávné době zaznamenala mimořádný ohlas v severním Německu.
Podle Björna Engholma, který zahajoval Mžykovu výstavu v prestižní galerii St. Petři v Lübecku, jedním z podstatných autorových záměrů je pohnout lidmi, přimět je k hledání „nových břehů“, aneb - řečeno s Oskarem Wildem - „brát do rukou jen ty mapy, na nichž je vyznačeno vzdálené místo Utopie“.
To dělá zdánlivě nedobové obrazové iluze Josefa Mžyka dobovými. Josef Mžyk si je dle Engholmova názoru vědom toho, že ráj zůstává jen iluzí, protrhává obraz své naděje tím, že sahá i po prvcích comicsu - a ironizuje tak svou velikou rajskou iluzi.
Jeho projev se pohybuje v rozmezí určeném trpělivě tvořenou skladbou a spontánní rychlou kresbou nebo malbou. Vedle tohoto směru malby, která se stala charakteristickou pro Mžykovo určité tvůrčí údobí, právě realizace v architektuře přivodily v Mžykově tvorbě určitý zlom, kdy jeho projev začal znovu nabývat na bezprostřednosti.
K této proměně přispěly technologicky u nás zcela ojedinělé malby výraznými a hmotnými polyuretanovými barvami na hliníkových deskách. Následně tvořil cykly maleb na kartonu, obrazy, jež vznikají zcela volně z rychlého barevného gesta štětcové malby. Umělec absolvoval Akademii výtvarných umění, kde byl jeho profesorem Vojtěch Tittelbach, poté navštěvoval Čepelákovu grafickou školu a nakonec počátkem osmdesátých let studoval na École des Beaux Arts v Paříži u slavného Oliviera Debré.
Josef Mžyk má za sebou mnoho samostatných výstav v České republice, ve Francii, Německu a Nizozemí. Zúčastnil se na více než dvou stech společných výstavách jak doma, tak i v zahraničí. Jeho díla jsou součásti sbírek v České republice, USA, Francii, Německu, Anglii, Švédsku, Španělsku a v Argentině.
Zároveň dostal celou řad významných cen a ocenění. Mžyk se věnuje zejména kresbě a malbě, ale zrovna tak je doma i ve všech grafických technikách, je vyhledávaným ilustrátorem knih a časopisů. Je bytostným kreslířem par excellence. V neposlední řadě je tvůrcem nejrozměrnějších výtvarných realizací na moderní architektuře v Praze a v dalších českých městech.
Druhou výstavou, která bude od zítřka k vidění je K věci (…).Studenti fotografie uvedou své snímky, které tvořily pro předmět Zátiší. Mezi českými fotografy se znovu objeví polští studenti. Celkem vystavuje šest lidí: Markéta Márová, Eva Pandulová, Kateřina Průžková, dvojice Joanna Rzepka - Dziedzic a Łukasz Dziedzic a Martin Wágner.
(ans)