Jeho výstavu fotografií z Ruska mu zahájil Vlastimil Kula, jediný nekomerční český fotograf, kterému vydalo prestižní německé vydavatelství Taschen uměleckou monografii. V rámci své úvodní řeči přednesl zamyšlení nad smyslem umělecké tvorby, zvláště té fotografické. Martin Wágner se narodil v roce 1980. Do Ruska jezdí od svých čtrnácti let. A zrovna za dva měsíce hodlá podniknou do těchto končin další cestu.

„Připravuji knihu o Rusku, ve které zužitkuji své fotografie. Když jsem v Rusku takové tři měsíce, znamená to, že přivezu okolo sta filmů,” přiznává. Po vernisáži autor sám prováděl návštěvníky mezi svými fotografiemi a popisoval jejich příběhy, což na běžných vernisážích není běžný jev. Jedním z motorů, proč člověk cestuje, může být to, že není spokojený doma, Martin je ale v prvé řadě fotograf, ne cestovatel, ale na tomto rčení určitě kus pravdy nachází.

Jaké jsou principy jeho práce? „Snažím se všem těm místům a všem těm lidem, které fotím, dostat pod kůži a nebýt jako tuctový fotograf,“ říká Martin Wágner. „Ať vyjedete v Rusku kamkoliv, téměř vždy vás čeká fantastický zážitek. To se nedá tak jednoduše říct o západní Evropě. Samozřejmě, že jsem na svých cestách potkal také mnoho hrozných lidí, ale proti těm jsem se snažil chránit. Například tak, že jsem cestoval sám a že jsem se oblékal jako oni,“ dodává.

Cestování po Rusku bylo pro Martina kromě jiného zdrojem kuriózních příhod. „ Z Petrohradu jsem jednou jel domů do Česka stopem. Byl dvacetistupňový mráz. Ještě cestou ve vlaku mi nějaká babka nabídla možnost přespání, když nic jiného neseženu. Nakonec jsem u ní opravdu musel zaklepat. Nabídla mi svou postel. Až ráno jsem zjistil, že spala ve vaně se sekyrou v ruce, protože ze mě měla strach,“ říká Martin. A jaký recept má na to, aby cestování po této zemi neustálých překvapení a téměř neomezených možností, bylo snesitelné?

„Chce to na jednu stranu dávku drsnosti, na druhou zase velkou dávku pokory. Mně se to ale nedaří tak, jak bych si představoval,” přiznává Martin Wágner. „Rusko je země plná překvapení, rozhodně se nevyplatí jet tam jen na měsíc nebo dva. Například, když chcete jet na Sachalin, jen měsíc vám zabere čekání na povolení, pak se může stát, že měsíc čekáte na loď a další měsíc na vrtulník,“ přibližuje nevšední zážitky z Ruska mladý fotograf.