Vystudovala fakultu Veřejných politik v Opavě na oboru Sociální patologie a prevence a prakticky nepřetržitě „ujíždí“ na všech možných druzích umění. Její básně odrážejí autorčin vnitřní svět a hlavním motivem je v nich láska k druhým, k cestování, architektuře a umění. Nedávno pokřtila rovněž svou novou básnickou sbírku. Nedalo nám to a položili jsme slečně Gabriele několik otázek.

Mohla byste nám nějak představit svou novou sbírku?

Tak jmenuje se Little love in your pocket, což znamená vlastně Malá láska v tvé kapse, a je to také název i první básně. Je plná intimní poezie a zároveň i vzpomínek na minulé zážitky, lidi, vztahy a jiné skutečnosti. Jejím obsahem jsou řekněme „duchovní zkušenosti“, které u mě proběhly.

Potkává vás určitě v životě spousta zážitků. Co je tím prožitkem, který vám dá impulz k tvorbě?

Tím motivem napsat nějakou báseň je většinou takový velmi silný nostalgický pocit, který mám potřebu ihned nějakým způsobem zhmotnit.

Přichází to samo, nebo jde o cílenou snahu a vyhledáváte tyhle pocity?

Úplně samo. A většinou to přichází, když jsem sama. Ale zároveň mám ráda a pomáhá mi i společnost. Abych to vysvětlila: když je všude kolem vás hluk a spousta lidí, tak se občas stáhnete jakoby do sebe a jste najednou úplně sami.

Před pěti lety jsem například trávila nějaký čas ve squatu v Holandsku, a i když tam byla spousta lidí, dokázala jsem se koncentrovat sama na sebe a psát poezii. Jedna z básní, které tam vznikly, jsou i součástí této sbírky.

Kdy jste v sobě objevila ten talent, že dokážete přenést zážitek do veršů?

Poprvé to bylo asi ve dvanácti letech. Nevím ani, čím byl ten popud psát způsobený. Možná jsem prostě přišla do věku, kdy vzniká potřeba sdělovat světu své pocity a myšlenky. A tak jsem je dávala na papír.

Tato sbírka je tedy jakousi retrospektivou tohoto období, nebo je záležitostí řekněme posledního roku?

Já bych řekla, že je to záležitostí takových posledních pěti let. Ale samozřejmě, sbírka se jmenuje Little love – Malá láska, takže tam není a nemůže být zdaleka všechno. Spíš několik málo věcí, které spolu nějak souvisejí.

Vy se věnujete i hudbě, že ano? Máte nějaké plány do budoucna v tomhle směru?

Electrica Lady na Bandzone.cz

Děláme s otcem takovou elektronickou, ambientní hudbu. A teď, když jsme naposledy hráli v galerii v Ostravě, jsem se setkala s člověkem, který právě ambient hraje. Prakticky nepracuje vůbec s žádným rytmem nebo melodií, ale jen se zvuky. Pochází z Holandska, ale žije v Berlíně a nějakým způsobem došlo k tomu, že mě vlastně pozval, abych hrála s ním. Už jsme si to tedy vyzkoušeli v Praze a zanedlouho vyrazíme po Evropě – Paříž, Madrid a další města.

Nadání jste zdědila po otci?

Asi ano. Ale určitě to máme nějak v rodině. Mamka zase hezky kreslí…

Martin Kůs, Tomáš Pustka