Byla otevřena před několika dny. Kromě návštěvníků z Opavska se do Hradce přijeli podívat také lidé ze Zlína a několikrát na vernisáži zaznělo, že byli překvapeni, jak dobrý výstavní prostor Městská galerie nabízí.

Na vernisáž mohl přijet už jen Zdeněk Macháček, protože Svatopluk Slovenčík je více než deset let po smrti, ovšem plně jej zastoupil jeho syn Jan, který se taktéž věnuje umění - ovšem sochařskému. Výstava se jmenuje To je přece jasné a je vůbec první, která byla v letošním roce otevřena.

O obou autorech fundovaně promluvil historik umění a kurátor Ludvík Ševeček: „Tím, že se Svatopluk Slovenčík narodil v roce 1934 a dostal se na akademii až v roce 1961, tak byl jakousi osobností mezi generacemi, ale už za pobytu na akademii se zapojoval do souvislostí tehdejšího českého umění, které bylo v 60. letech pozoruhodné, a navazoval v postatě na to, co představovali v českém kontextu Václav Bartovský, Václav Boštík nebo Jiří John, který byl i Sváťovým osobním přítelem.

Další zdrojem byl funkcionalistický Zlín, protože ta témata jako věcnost, konstrukčnost, stavebnost jej celý život velmi zajímala. Tady jsou vlastně vystaveny jeho obrazy ze závěrečného tvůrčího období, kdy věcnost na jedné straně přerostla v nesmírně malířsky kultivované obrazové plochy blízké tvarem geometrii, a na druhé straně ta empatie, se kterou přistupoval k přirozenému světu.

Jeho vnitřní dynamika je vidět v gestických obrazech, které ovšem zase respektují určitý řád a mají v sobě výtvarný zákon, který Slovenčík nikdy nepřekročil. Zdeněk Macháček patří k mladším představitelům nejen zlínské výtvarné scény, ale i české.

Ve Zlíně je celá řada výtvarných umělců v jeho generačním kruhu. On se podílí na mnohých kulturně-organizačních pracích. Dělá například i grafické úpravy, a to třeba i svým kolegům do katalogu. Zároveň je držitelem ceny Magnesia litera za grafickou úpravu.

To všechno se reflektuje v jeho obrazech, které jsou rovněž inspirovány Zlínem, avšak nejen konstrukční hodnotou, ale prostředním urbanismem, který respektoval přírodu jako zelené prostředí, proto na původním geometrickém rastru je vidět organická malířská iniciativa, která dává definitivní tvar.

Přestože oba autoři jsou vzdálení od sebe generačně, byli přáteli. Zdeněk Macháček tak trochu vyrůstal pod patronací Svatopluka Slovenčíka.“