Symbolickým místem, kde se bude výstava odehrávat, se stane Památník Petra Bezruče. Rodák z Třebíče, Igor Piačka, dostal do vínku mnoho talentu, kterým nepohrdl. A když se k nadání přidá i kvalitní vzdělání, nemůže být výsledkem nic jiného než skutečný umělec s velkým U.

V úterý od sedmnácti hodin se o tom může přesvědčit každý, kdo zamíří na jeho vernisáž do Památníku Petra Bezruče. Projekt nese název Váš/ž/ně a jeho obsahem budou grafiky, exlibris, ilustrace a poštovní známky. Pojďme si tedy mistra Igora Piačka představit blíže.

Narodil se, jak již bylo řečeno, v Třebíči, a to roku 1962. Mezi lety 1983 až 1989 se věnoval studiu na Vysoké škole výtvarných umění v Bratislavě na oddělení grafiky a knižní tvorby u profesora Albína Brunovského. Na zmíněném institutu také od počátku 90. let celých třináct roků učil jako vedoucí kurzu figurální kresby při katedře grafiky.

Ještě před tím se ale studijně vydal i dále za hranice a po dva roky sbíral zkušenosti v bruselské Academia Royale des Beux Arts. Roku 1999 nechyběl činorodý autor u vzniku projektu Art Studio Itsukaichi Tokio v Japonsku.

Jedním z mezníků v životě i tvorbě Igora Piačka byl rok devadesátý. Tou dobou totiž začíná samostatně vystavovat. A že je na co se dívat, potvrzuje skutečnost, že dodnes už mohli jeho díla obdivovat nadšenci téměř po celé Evropě a také ve světě. Výsledky svých prací představil například ve Velké Británii, Dánsku, Norsku, Belgii, Japonsku a mnoha dalších zemích.

Za svou tvrdou práci se také dočkal řady různých ocenění, například v Číně nebo Kanadě. Je ilustrátorem celé škály knih a svou zřetelnou stopu zanechal i na podobě současných slovenských poštovních známek. Raná tvorba umělcova se plavila na stylu figurální imaginativní tvorby.

Později se ponořuje do hlubin kombinace. Spojuje propracovaný detail a abstraktní plochu pozadí. Jedním z klíčových motivů je pro Igora Piačka žena ve všech možných podobách, úrovních a náladách. Postava muže však neupadla v zapomnění a vyskytuje se tady taktéž. Obě pohlaví, oba tyto individuální světy, se ve výtvarné rovině sice velice rozcházejí, ale jen a jen proto, aby se mohly doplňovat.

Piačkovy obrazy neříkají na potkání, co vyjadřují a jaké nesou poselství. Nutí člověka se zahledět sama do sebe, přemýšlet a pátrat po odpovědi ve vlastním nitru. Ne každý musí dojít ke stejnému výsledku, ale právě i v tom tkví kus geniality zakleté v těchto dílech.

Tomáš Pustka