Zajímavá je také tím, že vystavujícími budou fotografové z Maďarska, Polska a Slovenska: Mátyás Misetics, Péter Szabó Pettendi, Grzegorz Klatka, Urszula Tarasiewicz, Šymon Kliman a Martin Kollár.

„Výstava Nový život, nový dokument se zaměřuje na postižení široké a nepříliš zřetelně vymezitelné zóny nového dokumentu nebo chcete-li postdokumentární narativity v České republice, na Slovensku, v Polsku a Maďarsku.

Převratné změny v životě většiny obyvatel střední Evropy jsou zobrazovány představiteli různých nových trendů dokumentární fotografie, vzdálených od tradičního humanistického nebo subjektivního dokumentu, tak jak jej formovala agentura Magnum Photos nebo tzv. Newyorská škola fotografie,“ uvedl kurátor výstavy Tomáš Pospěch s tím, že takto široce zaměřené téma by si zasloužilo zmapování na daleko rozsáhlejším příkladu autorů.

„S ohledem na prostorové možnosti jsme se zaměřili spíše na málo známé práce z poslední doby a autory, kteří až na Martina Kollára dosud v Ostravě představeni nebyli,“ poznamenal Pospěch. Všechny země Visegrádské čtyřky se mohou vykázat dlouhodobou a specifickou tradicí dokumentární fotografie.

„Od víceméně tradičně vnímaných pozic dokumentární fotografie se v druhé polovině devadesátých let začaly ostře vydělovat přístupy „nového dokumentu“, mající často prvky „nové angažovanosti“, které paralelně najdeme i v aktuální nedokumentární fotografické tvorbě,“ upozornil jeden z kurátorů dnešní výstavy a následně doplnil:

„Formálně je pro „nový dokument“ často charakteristické nové užití i dříve známých technických principů, jako je individuální práce s barevností, zájem o flešové světlo včetně nejrůznějších kombinací s daným světlem i filtry nebo užívání specifických konstrukcí i formátů přístrojů.

Inovátorské přístupy najdeme i ve formě adjustace děl a v systematickém rozrušování navyklých postupů. Pod touto na první pohled zřejmou technickou inovací je přítomna ještě výraznější proměna přístupu k fotografovaným.“

Oproti dřívějšímu reportážnímu odstupu nebo humanistickému obdivu ke snímanému člověku se zde tak objevují prvky ironie i sarkasmu. „Nové jsou také autorské intence vztahování se ke skutečnosti. Pohybují se v široké škále od zdůrazňování subjektivity a autorského postoje, cílené angažování až po nezúčastněnou deskriptivnost a uvědomělé vymazávání přítomnosti autora mezi fotoaparátem a snímaným motivem,“ konstatoval Tomáš Pospěch.

Do třetice je pro nový dokument charakteristická inovace obsahová. „Často jsou sledovány proměny hodnot a životního stylu - aktuální dopady globálního světa na život lidí střední Evropy, jak je toto prostředí postupně atakováno moderními trendy, infiltrováno médii a reklamními strategiemi.

Novým rozsáhlým a ve střední Evropě dosud nepříliš vytěženým tématem je nová střední třída se specifickým systémem hodnot,“ upřesnil kurátor a následně se zabývá otázkou, co vše ze zde představovaných prací je ještě dokumentem.

„Možná že nejjistější spojnicí nejrůznějších přístupů nového dokumentu je rozplývání hranic mezi žánry. Můžeme tak sledovat rozmytí břehů tradičně chápaného dokumentu, jeho vsáknutí do šířeji pojímaného zájmu o realitu, ke které měl tradičně téměř patentová práva.

Podobně jako je svým tvarem, velikostí i hranicemi těžko vymezitelný mrak, také nové tendence dokumentární fotografie se pohybují v neurčitých a těžko uchopitelných meziprostorách mezi tradiční momentní fotografií, konceptuálními přístupy, portrétem, krajinou.

Reflexe reálného světa, hodnot a společenských vrstev, se postupně fragmentalizuje, slévá s prvky neokonceptuálně zakotvené, nově angažované fotografie nebo fotografie inscenované, případně digitálně manipulované.

Můžeme sledovat jak „zkonceptování“ nebo „zumělečťování“ dokumentu, tak také vnášení reklamních strategií, čerpaných spíše z marketingových příruček než z dějin umění,“ uzavřel svou myšlenku Tomáš Pospěch.