Ocitla se mezi výtvarníky, jejichž výběr pro tuto prestižní událost odpovídal úrovni jejích předchozích prezentací nebo výstavních aktivit z uplynulých let. Účastníci během měsíčního sympozia pracovali v ateliérech pořadatelského muzea vždy od rána do večera, a to včetně sobot.

„Není to nic divného, protože v Jižní Koreji se během víkendů běžně pracuje. Malovali jsme díla na téma Matka země nebo aktuálně podle inspirace. Sochaři své plastiky vysekávali v blízkém lomu z černého jemnozrnného kamene," přibližuje opavská výtvarnice průběh akce.

Stihla namalovat sedm obrazů: některé v cyklu Rytmy přírody, jiné inspirované prvním korejským fonetickým písmem hangul z poloviny 15.století. „Na závěr jsem pro odlehčení malovala rýžová pole, která se rozprostírala všude kolem.

Byl to přirozený relax k předchozím tématům, která vyžadovala přesnost," konstatuje Irena Stanislavová.

Sympozium připomínalo Babylon

Setkání výtvarníků z osmnácti zemí bylo pestré a spontánní, jak to už u umělců bývá. Zastoupené byly státy Súdán, Venezuela, Srí Lanka, Honduras, Uzbekistán, Maďarsko, Nepál, Georgia, Ecuador, Columbia, India, Polsko, Bulharsko, Rusko, Irán a Kanada. Česko kromě Ireny Stanislavové reprezentoval ještě pražský sochař Igor Kalina.

Směs jazyků, návyků i pestrost žánrů a tvůrčích stylů byla pro malující Opavanku teoreticky i prakticky velmi zajímavá. Své výtvarné úkoly zvládla vzdor tomu, že polední horka vytvářela v ateliérech skoro nedýchatelné podmínky a výpary situaci rozhodně nevylepšovaly.

Večer mívali účastníci často prezentaci svých prací v rozsahu od hyperrealizmu přes abstrakci, design, monumentální sochařinu a interiérovou plastiku nebo matematické řešení prací až po street art. Pochopitelně také představovali kolegům své domovské země.

Muzeum, ve kterém výtvarníci pracovali, je umístěno v přírodním parku Gaewha s volně se pohybujícími zvířaty, s množstvím monumentálních soch, zeleně a s vodními jezírky plnými ryb. V jeho prostorách byla instalována výstava našich prezentovaných obrazů. Atmosféru dotvářela hudba, která Korejce doprovází doslova všude. Zněla v parcích, ve výstavních projektech i v dopravních prostředcích.

Dvě tváře exotické země

„Pocit ticha a samoty byl občas skrytou touhou každého z nás, ale Korejci jsou velmi příjemní a milí lidé, " vzpomíná Irena Stanislavová.

Nadchly ji kultivované instalace korejských galerií a muzea i tamní umění. Země jí zůstala vzdálena korejskou mentalitou spjatou s tradicí. „Tradice však i tam bohužel začíná podléhat spotřební sféře. Jižní Korea má dvě tváře tradici a enormní zájem o všechno nové," dodává opavská malířka.

Sympozium ukončila přehlídka výtvarných prací, vytvořených účastníky během pobytu. Zúčastnili se jí oficiální zástupci kulturních institucí i ambasád ze Soulu.