Kdy jste se začal o folklor zajímat?
Od dětství. Pocházím z jižní Moravy, která je líhní folkloru. Od hlučínského se výrazně liší. Jihomoravský je daleko veselejší, což je dáno sluníčkem, vínkem a do jisté míry i materiálním zabezpečením jeho obyvatel. Život na Hlučínsku byl zcela odlišný a daleko méně veselý. Tomu odpovídá i jeho folklor se smutnějšími písničkami.

Když jsem do Štěpánkovic přišel učit, zajímal jsem se nejenom o něj, ale též o amatérské divadlo, připravoval jsem večery poezie a další kulturní programy, ale nakonec zvítězil folklor.

Ten se od jižní Moravy liší zřejmě i kroji.
Podstatně. Jihomoravský kroj je typický svou jedinečnou zdobností s pestrou paletou barev a krajkami. Jižní Morava folklorem žije dodnes a ráda ho při různých příležitostech obléká i mladá generace. Sváteční hlučínské kroje jsou též barevné, ale ty běžné jsou spíš v tlumených tmavších barvách. Srubek pochopitelně vystupuje ve svátečních.

Dříve bylo běžné, že vesnický kantor hrál na nějaký hudební nástroj. To byl asi i váš případ.
No jistě. Kromě češtiny a dějepisu jsem učil i hudební výchovu. Hrál jsem na harmoniku i na housle, což byly hudební nástroje z mého dětství.

Kdy se zrodil Srubek?
Štěpánkovická škola měla od roku 1958 družbu se školou ve Štrbě, která svůj folklorní soubor měla. Chtěli jsme ho též, a proto jsme v roce 1978 založili náš Srubek. Tento název znamená špýchar a v obci se dochoval poslední špýchar u pana Františka Ondrufa.

Nezvolili jsme ho náhodou, protože ve srubku bývaly vždy uložené ty nejcennější věci. Rozjezd souboru se vztahuje ke spolupráci se Sborem pro občanské záležitosti a později už žil svým vlastním životem. Jezdívali jsme na slavnosti do Strážnice i do Dolní Lomné a v současnosti vystupujeme pravidelně na celém Hlučínsku i v Polsku.

Ve vánočním čase jezdíme každoročně do Domova důchodců Bílá Opava v Rybářské ulici potěšit jeho obyvatele. Na Vánoce jezdíme též mezi obyvatele opavského Domova důchodců v Rybářské ulici.

Jeho vedoucím jste už zhruba deset let. Co návštěvníkům nabízíte?
Soubor jsem převzal po Rudovi Kurkovi a od jiných folklorních souborů se lišil tím, že měl kromě hudby, zpěvu a tance i mluvené slovo.

Celé vystoupení tím mívalo přesně komponovaný rámec. V obci byl skvělý lidový vypravěč Josef Smolka, který s doktorem Satkem vydal knihu Hlučínský pohádkář Josef Smolka.

Jeho pravnuk uměl dokonale „povědač po prajzsku“, kterým publikum dokonale bavil. Dnes ho úspěšně nahradil Tonda Konig.

»Život na Hlučínsku byl zcela odlišný a daleko méně veselý. Tomu odpovídá i jeho folklor se smutnějšími písničkami.

Co vás z oblasti vína, žen a zpěvu zaválo až na Hlučínsko?
Po studiu jsem dostal umístěnku do Štěpánkovic, což pro mně tehdy bylo dost šokující zjištění, že budu až kdesi u Polska. Jak už to na vesnických školách bývá, prošel jsem různými učebními obory a kromě vystudované češtiny a dějepisu jsem žáčky učil i v hudební výchově, tělocviku a dalších předmětech.

Původně jsem měl v tamní škole strávit jeden rok a nakonec z toho bylo třiapadesát let. Může za to zřejmě osud, který mi poslal do sborovny kolegyni a oboustranné zajiskření skončilo svatbou. Jsme kantorská rodina – kromě nás učí i naše dvě děti a Srubek máme též společný. Manželka stála se mnou u jeho zrodu a děti v něm zpočátku vystupovaly.

Ale přeje jen – nestýská se vám po pohodě jižní Moravy?
Už jsem si zvykl. Hlučínsku jsem věnoval většinu svého života, což je pětapadesát let. Ale na folklor jižní Moravy nezapomínám a v repertoáru Srubku je též zakotvený. Při vystoupeních mu zpravidla část našeho programu věnujeme.

Jan Katolický Narodil se 30. ledna 1944 v Lažánkách a po maturitě na gymnáziu vystudoval Pedagogickou fakultu v Brně. Po studiu nastoupil jako učitel na základní školu ve Štěpánkovicích. Od roku 1992 do 2002 byl školním inspektorem a od roku 2002 do 2006 starostou obce. Režijně též vede místní ochotnický spolek a sedmadvacet let byl kronikářem.

Letos získal od Sdružení obcí Hlučínska Pamětní medaili Cypriána Lelka za osvětovou a kulturní činnost a Pamětní list za udržování tradic i zvyků na Hlučínsku a za šíření dobrého jména Hlučínska. Bydlí ve Štěpánkovicích, je ženatý a otcem dcery i syna.