Víceúčelová hala snad takovou účast nezažila. Ti, kteří nepřijeli na koncert Jaromíra Nohavici včas, měli problém. Písničkář byl přesný a do strun poprvé udeřil jen malou chvíli po sedmé hodině večerní.

Při jeho příchodu se ozval bouřlivý potlesk a stejný zůstal až do konce vystoupení. Mnohdy potlesk a smích přehlušily slova slezského barda. Lidí zde bylo na tři a půl tisíce a z vrchních řad připomínali barevné mravence.

Jaromír Nohavica několikrát během koncertu řekl, že se do Opavy a konkrétně do haly moc těšil. Přání zahrát si v ní vyslovil před časem, kdy přijel do slezské metropole fandit na basketbal. Nezůstalo tak jen u přání a fakt, že tento osobitý zpěvák je jediný, kdo dokáže obrovský prostor zaplnit, se uskutečnil.

Jen pro srovnání: lístky na koncert Karla Gotta byly prodávány několik měsíců dopředu, Jaromíru Nohavicovi stačilo celkem šest dní před a mezi vánočními svátky.

Opavské publikum navíc dostalo nejen to, co si přálo. Zazněly skladby starší, které jsou známé z desek Divné století, Darmoděj či Mikimauzoleum. Vystoupení pak prokládal novými písněmi Virtuálky, jenž jsou volně dostupné na nohavicových webových stránkách. Nechyběla ani ukázka z překladů Mozartových oper.

Jaromír Nohavica navíc nepotřeboval žádnou doprovodnou kapelu. Sám střídal kytaru a oblíbenou heligonku. Na několik skladeb si také pozval polského kamaráda, akordeonistu Roberta. I on si vysloužil bouřlivý potlesk. Po dvou hodinách lidé neměli dost, a tak si i ve stoje vytleskali přídavky. Přišla Ladovská zima.

Poslední píseň večera, kterou byla Zatímco se koupeš, Nohavica okomentoval takto: „Pánové, já řeknu A a vy doma uděláte B.“