Bylo jedno, zda je to před rokem 1970 Skaut, pak Pionýr, hnutí Brontosaurus, Woodcraft či po revoluci Ponny Express. Vždy se snažil na jedné straně ochotně přiložit ruku ke společné práci a na druhé formovat a vychovávat ty mladé. A dařilo se.

Opakovaně na vernisáži zaznělo: Jé, tady jsem já. To je nějakej rok sedmdesát…“

Oči přítomných se automaticky otočily k muži, který, ač dnes už jistě čtyřicátník, zavzpomínal na svá dětská léta, kdy mu Jiří Gill ukazoval, jak krásné detaily má příroda a krajina kolem. Sám autor o svých aktivitách, které dnes můžeme směle označit za ekologické, hovoří s nadsázkou: „Kromě Hitlerjugend jsem vedl skoro všechny.“

A během těch let maloval, kreslil a fotil. Ne s uměleckými ambicemi, ale pro radost sobě i druhým. Kreslil krajinu, obce, stavby, rostliny. Jeho Lysá hora je skutečně Lysou horou, kostel ve Stěbořicích skutečně kostelem ve Stěbořicích a třeba mateřídouška, vykreslená s věrností herbářového exponátu, opravdovou mateřídouškou.

Jen jsou vyvedené v akvarelu či perem a tuží. Žádné extravagance, prostě opravdové a oko těšící kresby.

Jiří vždy svá dílka rozdával lidem kolem sebe. Pro potěšení i vzpomínku na místa nebo akce, kde společně byli. Řada přítomných se ale nezastavila jen u obrázků na stěnách, ale také u jeho sešitů. Právě v nich hledali hosté své dětství, připomínali si události i místa, kam je Jiří kdysi vzal, i to, co s ním prožili. Konglomerát své práce pak představuje na výstavě, kterou najdete v knihovně Háje ve Slezsku.

Možná, kdyby nebylo jeho přátel, Jiří by se do vystavování sám od sebe nepustil. Ale přátele má. A ti přišli na vernisáž. Bylo jich hodně. Překvapený Jiří se jen udiveně zeptal: Jak se o tom dozvěděli?“ a už rychle vítal další hosty. Pánům chlapsky stisknul ruku, dámámji jemně políbil.

Jiří, který vystudoval Pedagogické gymnázium v Karlových Varech a později se specializoval na biologii a zeměpis, nemá žádné odborné výtvarné vzdělání. Pomineme- li, že během vojny kreslil dělostřelecké panoramatické mapy.

A když dnes tvrdíme, že si Jiří Gill nedává umělecké ambice, musíme mu přiznat, že už přece jen patří mezi vystavované autory. V letech 1998 – 2007 se prezentoval v rámci opavské Skupiny X a v roce 2005 měl dokonce samostatnou výstavu ve Zlatých Horách.

Zúčastnil se také česko- polského plenéru Mszana-Stěbořice a jeho fotografie najdete v několika publikacích.