Hbitý čtenář si jistě povšiml, že názvy poslední knihy jsou dva. A nemýlí se. Jsou dva, ale v rámci jedné vazby.
Až do osmdesáté stránky se můžete zaobírat Takovou cestou Františka Stavaře. Jedná se o pravdivý příběh holasovického občana, jehož jméno je obsaženo v titulu. František Stavař byl středoškolský profesor, který se v Holasovicích například zasloužil o vybudování Sokola nebo ochotnického divadla.
Během první světové války prošel ruskými legiemi. Bohužel po osmačtyřicátém byl zkompromitován režimem tehdejší KSČ, což závěr Stavařova života poznamenalo. „Chtěl jsem se pokusit oživit památku Františka Stavaře, protože je dobré si připomenout jeho zásluhy pro obec. Byla to jedna z nejvýznamnějších holasovických osobností,“ vysvětlil Jiří Hřivnáč.
Druhá polovina knihy se nazývá Obrázky ze šuplíku a je rozdělena na dvě části. Příběhy ze šuplíku jsou souborem několika povídek. Autorský subjekt zde zachycuje především přírodu v okolí Holasovic, ale stranou nezůstává ani Hřivnáčova láska k horským květinám. Tu čtenář v některých povídkách skutečně pocítí.
Zajímavostí je, že jeden z příběhů je uveden citáty z děl významných spisovatelů. Přicházíme tak do styku například s útržkem ze Sentimentálního rozhovoru prokletého básníka Paula Verlaina – velkého oblíbence Jiřího Hřivnáče, nebo Konstantina Biebla a jeho Vyznání. Najdeme jich však daleko více.
Citáty mají za úkol odhalit, co čtenáře v následujících řádcích čeká.
Druhou část tvoří Dědovy bajky. Jedná se o pohádky, které Hřivnáč věnoval svým vnoučatům. Přímo nad titulem knihy je znázorněno souhvězdí Lva. „Symbolizuje naději. Souvisí s příchodem jara. Jaro si v tomto případě můžeme vyložit z různých úhlů pohledu,“ nechal větu otevřenou osmdesátiletý autor z Holasovic.
Za zmínku stojí jediná barevná fotka, již v tomto díle naleznete. Socha ženy ve zchátralé budově má pro autora zvláštní smysl. „Myslím si, že motto, které je vedle fotky uvedeno: Být pro mne znamená žasnout, že jsem (citát Fernanda Pessoy z jeho Fausta – pozn. red.), hovoří za všechno. Knížku bych rád věnoval všem, kteří hledají cestu,“ pokračoval.
Životopis Jiřího Hřivnáče je velmi bohatý. Začínal jako pomocný dělník v opavské rafinérii cukru. Paradoxem je to, že po dovršení sedmdesátky před odchodem do důchodu končí na stejné pozici. Mezitím však stačil vystudovat měšťanku, gymnázium a filozofickou fakultu. Udělat doktorát, obhájit kandidátskou disertační práci a vyučit se zámečníkem. Hlavně a především však je potřeba zmínit jeho hlavní zálibu – psaní a celoživotní spojení se svou rodnou obcí Holasovicemi, kde působil i jako kronikář.
Hřivnáč do této chvíle vydal už několik knížek. V roce 1992 debutoval dílem Fčyl a prvej psaným v nářečí. Momentálně se jí snaží převést do zvukové podoby. „Chtěli bychom z toho udělat CD,“ potvrdil sám autor.
Výčet Hřivnáčových děl pokračuje Obcí včera a dnes (1995), Klebetami i zabagony (1997), Figurkami i osobnostmi (2003), Potočkovym mlynem (2006) a právě letos vydanou dvojknížkou Taková cesta Františka Stavaře - Obrázky ze šuplíku.
Ta je k sehnání na Obecním úřadě v Holasovicích za 150 Kč. K mání zde jsou i ostatní knihy Jiřího Hřivnáče, významného holasovického rodáka.
(dus)