„Když jsem se rozhodla, že napíšu román právě o Karviné, navíc městě, které už neexistuje, mnozí se mi divili a někteří mě dokonce zrazovali. I já jsem byla na pochybách, zda je to správná volba. Netušila jsem, že kniha sklidí tak kladný ohlas. Jsem za to samozřejmě ráda,“ přiblížila spisovatelka, jak smýšlela a proč se rozhodovala uchopit právě téma z hornického prostředí, když děj prvního dílu začíná na konce 19. století.

Karin Lednická publiku také prozradila, jak sbírala materiál pro příběh, který vypráví v celkem třídílném románu, jehož děj bude končit v polovině 60. let 20. století (třetí díl ještě napsaný není – pozn., aut.) a také se svěřila také s reakcemi čtenářů z celé republiky, kteří jí píší, anebo proč se v románu vyhnula, anebo naopak nevyhnula některým tématům.

Když dostali prostor posluchači, bez výjimky spisovatelce děkovali, že zpracovala právě toto téma, například proto, že tím řadě z nich oživila vzpomínky z dětství. Řada přítomných totiž ve staré Karviné žila a někteří z nich Lednické při sběru informací poskytli své vzpomínky, dokumenty a fotografie.

Spisovatelku mrzí neexistující muzeum 

„Pro mne to město stále tak trochu existuje, i když se procházím dnes zarostlými místy, kde kdysi pulsoval život a odehrávala se spousta lidských příběhů, představuji si je,“ řekla spisovatelka. Co jí mrzí, je neexistence muzea staré Karviné. „Je to určitě škoda. Zatím ještě žijí pamětníci, kteří by mohli poskytnout vzpomínky, dokumenty i exponáty,“ myslí si.

Přítomným také prozradila, že třetí díl Šikmého kostela jen tak hotový nebude, protože se momentálně věnuje tématu Životické tragédie z roku 1944, které se rozhodla věnovat svou další knihu.

Na závěr beseda zazněla píseň Ztracené město a spisovatelka zájemcům podepisovala knížky, které si lidé s sebou přinesli.