Už před lety mnozí tušili, že se na opavské operní scéně objevil veliký talent, jaký je záhodno hýčkat a pěstovat. Od té doby uplynulo hodně vody. Její jméno se vrylo hluboko do povědomí opavských milovníků opery, kteří se nenechají ujít žádné z jejích představení. Na Katarínu se dnes v Opavě chodí.

A přesto všechno tato opavská operní „primadonna“ zůstává stále tou milou a skromnou dámou, která se na operních zájezdech bez reptání a ráda dělí o šatny se sboristkami jako dřív, stále stejně ctí práci svých kolegů a se stejnou ochotou a vlídností přijímá i naši žádost o rozhovor.

Co změnil na vašem životě fakt, že se z vás stává operní hvězda?

Abych pravdu řekla, slovo hvězda moc nemám ráda (úsměv). Mám pocit, že u nás v divadle je hodně dobrých zpěváků, dobrých kumštýřů a vydělovat se od nich, dělat něco ze sebe výjimečného, by bylo vůči nim nespravedlivé.

Zdá se, že jste ve stále lepší hlasové formě. Čím si to vysvětlujte?

O tom, v jaké jsem hlasové formě, se přesvědčím, až se vrátím na jeviště našeho zrekonstruovaného divadla (smích). Zimní období nám zpěvákům celkově moc nepřeje, ale jaro se blíží, tak to snad vydržíme. Má pěvecká forma je také závislá na pravidelném přísunu práce. U operních pěvců je to jako u sportovců - cílevědomá poctivá příprava předchází následným výkonům.

Dlouhé oddechové časy nemám ráda. Proto jsem také uvítala nabídku ostravského Národního divadla a připravuji zde Offenbachovu operetku Orfeus v podsvětí. Premiéra se uskuteční jen pár dní před naší opavskou jedinou operou této sezony - Samson a Dalila.

V čem tkví pro vás kouzlo profese operní pěvkyně?

Kouzlo je především hudba a divadlo. Na jevišti prožiji spousta příběhů, veselých i smutných, zamilovaných i osudových. Někdy mám pocit, že žiji několik životů najednou (smích). Ale nejhezčí na tom všem je, že si u toho můžu zazpívat, zatančit, a podělit se tak s diváky o nádherné hudební emoce.

Některým divákům často vadí, že řada oper, zejména italského repertoáru, bývá nastudována v originále. Co o tom soudíte vy sama?

Podle mého názoru je každá opera v originále vždy nejautentičtější. V jiné řeči už zkrátka opera nikdy nemůže vyznět tak jako v původní podobě, dílo vždy něco ztratí na svém charakteru. Mám za to, že divák má titulkovací zařízení a obsah opery si může přečíst v tištěném programu. Nehledě na to, že hudba mnoha oper je natolik výmluvná, natolik dotváří děj, že snad ani další překlad není nutný. Pouze u komických oper, kde se klade větší důraz na text, je asi čeština na místě.

Čím si udržujete životní pohodu?

Pohoda je vlastně čas, který věnuji mým přátelům a hlavně rodině. Být doma - to je pohoda. Relaxuji, když jsem v harmonickém prostředí.

Pokaždé, když o vás někde čteme nebo slyšíme, bojíme se, že o vás Česká republika přijde. Že přijmete „lepší bydlo“ na nějaké zahraniční operní scéně…

Nemohu vědět, co život přinese, ale zatím se nikam nechystám.

Otázka na závěr. Co vás v poslední době potěšilo, a co vás naopak trápí?

Určitě mám vždy velkou radost z úspěchů svých dětí a mého manžela a také z nádherných lednových koncertů, které jsem absolvovala se Statní filharmonií Košice, pod vedením dirigenta Damiana Binettiho. Jak jistě víte (úsměv), pocházím ze Slovenska a vždy se tam ráda vracím. A co mě trápí? Těžko říci, jsem totiž nenapravitelná životní optimistka (smích).

-urb-