Ema Grodská, kterou hraje ostravská rodačka Pavla Beretová, ve druhém díle překvapivě vyhraje konkurz na místo vedoucího svého oddělení (mord party), a to navzdory odporu šéfa kriminálky Kubelíka.

Prvním jejím případem je přepadení mladé dvojice v parku. Pachatelé, kteří mladíka těžce zranili a dívku málem znásilnili, beze stopy zmizeli. Vypadá to jako rutina, ale pak se náhle objeví vražda. Muž jménem Dobiáš, majitel sběrny kovů, je udušen měděným kabelem. Zdá se, že zločin souvisí s krádežemi těchto kabelů, často používaných v dolech.

Také tento případ byl volně inspirován skutečnými případy, které se na území Moravskoslezského kraje a České republiky odehrály. A zajímavý bude druhý díl i v dalších ohledech – natáčel se ve zrušených železárnách Vítkovic, kde v loňském roce došlo třeba k odstřelu komína Strakáče.

NEBEZPEČNÉ PROSTŘEDÍ

„Natáčeli jsme tam velkou finální scénu. Železárny se mají do roka dvou úplně likvidovat, takže si myslím, že jsme první i poslední štáb, který tohle magické industriální místo zachytil,“ řekl Deníku režisér dílu Dan Wlodarczyk s tím, že v hale o velikosti několika fotbalových hřišť filmaře jistili bezpečnostní pracovníci.

„Hlídali nás, abychom nespadli do nějaké šachty. Budova je odpojená od sítí, takže je tam tma a v zemi několik desetimetrových slévačských šachet, do kterých když člověk spadne, tak je po něm,“ popsal režisér natáčení.

V železárnách se podle něj odehrává finální scéna, kdy představitel vraha Bambušek prchá autem před policií. „Avšak až na místě natáčení se ukázalo, že nemá řidičák a ani neumí řídit, takže jsme museli dost improvizovat,“ prozradil Deníku kuriozitu z natáčení, které probíhalo také v uhelném dole společnosti Diamo.

NATÁČENÍ V DOLE

Komparz v dolech na šachtě v tomto díle hráli skuteční horníci – zaměstnanci Diama, kteří filmaře potěšili mluvou „po našimu“. Natáčení v podzemí bylo psychicky náročné zejména pro Pavlu Beretovou.

„Přivezli ji rovnou z představení ve dvě ráno a dvě hodiny poté byl nástup štábu. Říkala, že se v díře málem rozplakala a chtěla utéct,“ řekl Deníku Wlodarczyk, podle něhož bylo natáčení skutečně náročné – fyzicky i časově. Každý člen štábu totiž vyfasoval dýchací přístroj těžký několik kilogramů. Čtyřicet lidí štábu pak jezdilo klecí pro maximálně šest lidí nahoru dolů, přičemž jedna cesta trvala deset minut.

K TÉMATU

OČIMA PRODUCENTA MARTINA FROYDY
„Druhý díl je výjimečný natáčením ve skutečném ostravském dole Diamo, kdy musel celý štáb fárat do hloubky téměř jednoho kilometru. Pro mnohé to bylo dosti problematické. Někoho trápila klaustrofóbie, někoho úzkost. Byli i takoví jedinci, kteří sfárat vůbec nedokázali. Proces přesunu do podzemí si vyžádal téměř dvě hodiny. Všichni byli vybaveni záchrannými dýchacími přístroji. Frustrující pak bylo, když se na povrchu zjistilo, že došlo k závadě při natáčení záznamu a jeden obraz se musel opakovat. Všichni museli znovu do podzemí. Většina lokací se u tohoto dílu natáčela v Ostravě. Zajímavé bylo prostředí opuštěných železáren, ve kterém se odehrává samotný závěr dílu. Těžké obrazy měla i mladá herečka Anna Randárová, která je v úvodu našeho příběhu přepadena a téměř znásilněna."