V sobotu 10. listopadu od 19 hodin se v Klubu Art představí rapová kapela WWW se svými osobitými básnickými texty, svou opavskou premiéru si odbude Hičhaikum Projekt Jana Kunzeho a také k nám zavítá průkopník performativní disciplíny slam poetry, v České republice jménem Bohdan Bláhovec.

Právě básník a vystudovaný dokumentarista Bohdan Bláhovec odpovídal na otázky týkající se nejen této básnicko-divadelní ojedinělosti.

Už jste někdy byl v Opavě? Máte na toto město nějaké zajímavé vzpomínky?

Nikdy. Jediná asociace na toto město souvisí snad se sušenkami, které jsem jedl naposledy jako dítě. V té době navíc reklama na ně číhala na každém rohu. Nezbývá než se těšit na vzpomínky, které teprve přijdou.

Jak bude vypadat vaše sobotní vystoupení v Klubu Art?

Bude to jako vždy o dialogu, ale tentokrát si pro jeho rozšíření beru na pomoc ještě kamaráda kontrabasistu Ladislava Soukupa z legendární skupiny Kopir Rosziwal Bestar. Láďa velmi zajímavě reaguje na to, co říkám a já na něj. Možná je naše společné vystoupení o něco víc insitní, než když mluvím jen sám za sebe přímo k divákovi, ale snad i o to napínavější.

Co vás dovedlo ke slam poetry a jaké jsou vaše největší úspěchy?

Prvotní motivace byla asi chuť to zkusit a nezastírám, že tehdy hrála roli tisícikoruna, která se v plzeňském regionálním kole skrývala jakožto výhra. Neměl jsem tehdy moc peněz. Přišlo mi vlastně absurdní, že se poezie hledá v platformě jakési reality show a právě tato ambivalence mě provokovala a vytvořila i téma pro tehdejší texty.

No a postupně jsem zjistil, že je to pro mě vyhovující kreativní kanál, zejména pro rychlost odezvy. Co mám na věci ještě rád, je to, že po ní, krom vzpomínky všech přítomných, vlastně nic nezůstává transkripce, záznam a tak dále. Děje se teď a tady. Přijde, je a zmizí. V té prchlivosti je pro mě kouzlo.

S tím souvisí i úspěchy. Několikrát jsem něco vyhrál, objevil se na řadě zajímavých míst a prestižních festivalech. Považuji to však také za věc prchlivého významu a trvání.

Jedná se vážně o stoprocentní improvizaci, nebo jsou některé části naučené zpaměti?

Nikdy nemám připravený text, stejně tak ale velmi často opakuji či recykluji, co již bylo řečeno. Jde spíše o jakousi reaktualizaci. O to, aby věc byla živá, abych se pokud možno vtělil do textu, který říkám a on do mě. Důležité je vědět téma a téma jako takové staví kostru. Konkrétní svaly se na ní nasazují v tu konkrétní chvíli.

Jak je na tom podle vás česká slam poetry v porovnání se zahraničím?

Je mnohem autističtější, mnohem experimentálnější, méně podbízivá a mainstreamová. Díky tomu se také chlubí mnohem menšímu zájmu publika, než je tomu například v Západní Evropě, kde se lidé touto věcí běžně živí, podobně jako zpěváci popu. U nás je to pořád lehce jurodivý a lehce zablešený androš pro pár stovek zasvěcenců.

I toto se pomalu mění a já osobně jsem moc zvědav, jak bude scéna vypadat třeba za pět let. Problém je zatím ten, že skutečně dobrých performerů, kteří se kolem poetry slamu motají, u nás pořád není více než prstů na rukách.

Vojtěch Tkáč