Dílo na libreto Cesara Sterbiniho vzniklo roku 1816 a skladateli zabralo pouhé čtyři týdny. Jeho úspěch ve všech směrech potírá úsloví, že práce kvapná je málo platná. Premiéru mělo 20. února v Římě pod názvem Almaviva aneb Špatná marnost a orchestr vedl sám Rossini. Publikum je nepřijalo vlídně, ale už druhé uvedení přineslo autorovi obrovské ovace.

Posluchače zahlcuje bohatství melodií, živelně tryskající humor i dramatická údernost děje. Titulní postava je chytrý chlapík, schopný a ochotný vytáhnout za pár zlaťáků kohokoliv z bryndy. Lidový temperament díla a typicky jižní ráz hudby se střídavými náladami, jasné charakteristiky postav a zdravý humor skladatele nikdy nepřestupuje mez vkusu.

Lazebník sevillský je bezprostředním a pravdivým obrazem své doby i prostředí. Děj je umístěný do 17. století ve Španělsku. Hrabě Almaviva miluje dívku Rosinu, se kterou se chce pro její velké dědictví oženit starý poručník Bartolo. Lazebník Figaro hraběti poradí, aby se v převleku dostal do jejího domu. S jeho pomocí se hrabě k Rosině dostane ve chvíli, kdy tam přichází i poručník s notářem smluvně zajistit svatbu.

Hrabě úplatkem zajistí, aby manželská smlouva nebyla podepsaná s Bartolem, nýbrž s ním, což se mu nakonec dokonale podaří.

Režisérka Jana Andělová Pletichová obsadila do titulní postavy Alexandra Vovka v alternaci s hostujícím Jiřím Hájkem. Jako hrabě Almaviva se divákům představí nový sólista operní scény Dušan Růžička v alternaci s hostujícím Dušanem Šimem. Rosinou bude Katarína Jorda Kramolišová s alternující studentkou ostravské Fakulty umění Veronikou Holbovou. Bartola ztvární Dalibor Hrda v alternaci s hostujícím Romanem Hozou, Marcelinu Ilona Kaplová s Šárkou Maršálovou, Basilia hostující Josef Škarka a Peter Soós.

Fiorellim bude Zdeněk Kapl nebo hostující Michal Stískal. Spoluúčinkuje orchestr, sbor a balet Slezského divadla. Scénu navrhl Jaroslav Milfajt a kostýmy Jana Kuttnerová. Divadelní orchestr povede Tomáš Hanák z operní scény olomouckého divadla.

Gioacchino Rossini byl synem hráče na lesní roh a operní pěvkyně. Vystudoval konzervatoř v Bologni a první operu uvedl jako osmnáctiletý v Benátkách. Od roku 1815 vedl v Neapoli dva operní domy s povinností napsat pro každý z nich ročně jednu operu. Ve 20. letech 19. století vedl intenzivní společenský život v různých evropských městech i v zámoří. Byl dvakrát ženatý a proslul nejenom svou hudbou, ale i dandyovským stylem oblékání a labužnictvím. Od roku 1824 byl hudebním ředitelem italského divadla v Paříži.

Do Itálie se ještě na chvíli vrátil, ale od roku 1855 už žil do konce života ve Francii, kde v roce 1868 ve věku šestasedmdesáti let také zemřel. Byl pohřbený na pařížském hřbitově Père-Lachaise, ale jeho ostatky byly v roce 1887 převezené do chrámu Santa Croce ve Florencii, kde je umístěný také jeho epitaf. Rossini světově proslul hlavně jako autor oper, kterých vytvořil téměř čtyřicet, ale tvořil i sakrální, instrumentální a komorní díla.