Na expozici se budete moci přijít podívat až do 11. listopadu. A to vždycky během divadelního představení. Tedy v době, kdy je divadlo otevřeno.

„Obrazy vznikly při mém loňském výletě do Turecka. Chodil jsem se skicákem po Istanbulu a zobrazoval různá zajímavá místa," vracel se v čase Martin Květ, jenž momentálně už natrvalo žije v Praze a do Opavy se vrací podle toho, jak mu to čas dovolí. Většinou jednou za měsíc nebo za dva.

Při malování obrazů v Istanbulu používal akryly na papíře nebo oleje na plátně. Narazíte třeba na různá istanbulská zákoutí.

Dva velké obrazy skýtají také pohled na evropskou část Istanbulu z věže. Martin Květ poodhalil i určitá tajemství své tvorby, jež vlastně spočívá v tom, že je intuitivní. „Nikdy si nic neplánuju a nikdy dopředu nevím, co udělám. Jakmile mě něco zaujme, začnu kreslit. Hodně rád dělám akty žen. To samé platí i o starých bezdomovcích. Na výstavě v divadle se můžete setkat také s jedním dvojtaktem," pokračoval dále malíř ze slezské metropole.

Istanbul na něho udělal dojem

Turecko na Martina Květa udělalo v mnoha ohledech obrovský dojem. Člověku, který sem zavítá poprvé, to může připadat jako jeden velký chaos. Všechno je ale možná tak trochu jinak.

„Žije tady asi čtrnáct milionů obyvatel. Ze začátku mi přišlo, že je tady hlava na hlavě a strašný zmatek. Až s postupem času jsem zjistil, že všechno to má své kouzlo a báječně to funguje. Nějakou dobu už pobývám v Praze, ale oproti Istanbulu je to opravdu malé městečko," uvedl.

Dvaatřicetiletý, momentálně už pražský, umělec se dlouhou dobu věnoval figurální kresbě. V Opavě vystudoval Mendelovo gymnázium a v Praze se na ČVUT věnoval studiu architektury. Kromě malování obrazů se věnuje také například výrobě různých grafik.

.

Na své cesty vyrážel stopem

Pokud si myslíte, že cesta do Istanbulu je Květovým jediným podobným počinem ve sbírání námětů pro jeho tvorbu, šeredně se mýlíte. V minulých letech s báglem na zádech často vyrážel poznávat Evropu. A to hlavně tu východní.

„Dneska už je to trochu jiné, ale dost jsem jezdil stopem. Pamatuji se, jak jsem se v Opavě v Hradecké ulici vždycky postavil k benzince a snažil se stopovat projíždějící auta," poznamenal autor říjnové výstavy ve Slezském divadle a ještě se zkusil zamyslet nad tím, která země na něj nejvíc zapůsobila.

„Bude těžké zmínit pouze jednu, ale pokud si mám vybrat, určitě si vyberu Ukrajinu, zejména oblast bývalé Podkarpatské Rusi, a pak také Bulharsko."

Na závěr se Martina Květa nešlo nezeptat na vztah k Opavě. Přece jenom nějakou dobu už žije v Praze a do Slezska se vrací spíše sporadicky: „Samozřejmě, stále jezdím domů. Samotná Opava mi tolik nechybí, spíš se mi stýská celkově po našem kraji.

Petr Dušek