Ještě před jejím vystoupením v Opavě jsme Idu Kelarovou poprosili o odpovědi na několik našich otázek.

Jak jste se vlastně dostala k muzice?
Můj tatínek Koloman Bitto byl muzikant celou svou duší a předal mi lásku k hudbě. Maminčina pevná ruka mě dovedla k vytrvalosti a paní Gertruda Kratochvílová mě na Lidové škole umění v Opavě učila hře na klavír až do mých 15 let. Tito tři lidé mi dali základ a jsem jim za to nesmírně vděčná.

Prozraďte, o čem je vaše hudba?
Romský repertoár, který jsem si vybrala pro náš koncert, jsou písně složené hlavně mým mužem, panem Desideriem Duždou. Písně jsou zaměřené na emoce, které všichni prožíváme. Je v nich smutek, radost, bolest, láska, touha, vášeň. Jsou to emoce, které v dnešním světě nemáme pořádně s kým sdílet a jsou v podstatě považovány za slabost. V hudbě je ale svoboda a volnost a hudbou můžeme vyjádřit i to, co slovy vyjádřit ani nejde.

Některé romské písně nejsou příliš pozitivní. Jak sama říkáte, zpíváte v nich o smutku a utrpení. Z jakého důvodu?
Myslíte si, že smutek není pozitivní? Pro mě je smutek krásný. Má svou zvláštní sílu a máme spoustu nádherných písní. Vždyť není všechno tady na tomto světě v pořádku, nebo si myslíte že ano? Pokud člověk smutek potlačuje, potom můžeme být opravdu negativní a vznikají z toho různé nemoci, pokud to vyzpíváme, tak se uzdravujeme.

Vkládáte do svých děl také své vlastní osobní příběhy, zážitky a zkušenosti?
Mě nejvíce inspiruje život sám. Je to neskutečná výzva a inspirace. A celá moje tvorba je úzce spojena s mým životem.

Který žánr je vám pro tvorbu nejbližší?
Nemám vyhraněný žánr. Miluju klasiku, jazz, lidovky a ráda experimentuji. Důležité pro mě je, že hraju a zpívám to, co zrovna cítím. Teď jsem naladěná do jazzu.

A jakou hudbu ráda posloucháte?
Každou, která je pravdivá a není povrchní. Hudba je pro mě vše a nedokážu si představit život bez ní.

Nejste pouze zpěvačka a hudebnice, ale také třeba herečka a pedagožka. Co je pro Idu Kelarovou to „správné" povolání? Která z profesí vás nejvíce naplňuje?

Vše, co dělám, mě naplňuje, protože jsem v mé práci objevila obrovský význam. Pomáhat lidem mi připadá zcela přirozené a samozřejmé. Tvořit a být zpěvačkou zase naplňuje mé vnitřní potřeby a pracovat s dětmi má pro mě obrovský význam, neboť si musíme uvědomit, že to jsou právě děti, kdo to tady po nás převezme. Za herečku se ale nepovažuji.

Herectví vás tedy nebavilo?
Ne, nebavilo. Hudba je pro mě pravdivější, tam jsem se našla.

A co vás nejvíce baví ve vašem osobním životě? Když máte chvíli klid a nemusíte pracovat?
Mám takovou svou největší zálibu a tou je moje zahrada. Miluji květiny. Povídám si s nimi, a když vidím, jak nádherně rozkvétají, kochám se a užívám si těch momentů, kdy nemusím na nic myslet a můžu tam být jen tak sama s tou oázou nádherných barev. V tu chvíli mi opravdu nic nechybí.

Navštívila jste nespočet zemí, oblastí a měst. Které místo vás nejvíce okouzlilo a čím?
Nejsilnější zážitky mám z ročního turné po severním Norsku, bylo to silné spojení s přírodou a velká inspirace, chvílemi i strach mezi životem a smrtí. Silně na mě také zapůsobil půlroční západ slunce a žití bez slunce ve tmě. A později tedy také východ slunce…bylo to tak silné, že jsem si tenkrát říkala, že to by měl každý aspoň jednou zažít.

Dnes večer budete vystupovat v Opavě. Je to vaše první návštěva Opavy za účelem vystoupení?
Od svých 15 let, kdy jsem Opavu opustila, to tady bude v podstatě mé druhé vystoupení. A to zrovna Na Rybníčku, kde jsem toho jako mladá tolik zažila.

A jak se na Opavu těšíte?
Samozřejmě že se těším. Vždy to bude místo, kde jsem prožila své celé mládí. Opavu mám dodnes jako město samo o sobě moc ráda. Je tam taková speciální atmosféra, která přesto všechno, že se také hodně změnila, tak tam vlastně pořád zůstala.

Kdo je Ida Kelarová

Ida Kelarová se narodila v Bruntále roku 1956. V Opavě docházela do Lidové školy umění, v Brně na Janáčkově konzervatoři studovala hru na klavír a violoncello. Za svůj život navštívila nespočet zemí, kde mimo jiné působila jako zpěvačka, dirigentka a instrumentaliska.

Ida Kelarová se ale věnuje také pedagogické činnosti spojené zejména s hudbou.

Vedle mnoha jiných aktivit lze zmínit například její spolupráci s divadlem Husa na provázku, kde působila jako herečka a zpěvačka. Z dlouhého seznamu jejích činností lze dále uvést například občanské sdružení MIRNET (Mezinárodní Iniciativa pro Rozvoj Etnické tvorby), které založila v roce 1999.

O sedm let později začala spolupracovat s občanským sdružením Lačho Drom. Mimo jiné se podílela na organizaci Balvalfestu v Kokavě nad Rimavicou. V současnosti se věnuje zejména hudbě, která je typická svými romskými a jazzovými rytmy.

Martina Havlíková