Stalo se tak u příležitosti konání 14. semináře nazvaného Kognice a umělý život, který v Zaječí u Velkých Pavlovic organizoval Ústav informatiky FPF SU.

„Jde o pravidelné semináře, které organizují české i slovenské univerzity. Účastní se jich mimochodem bratr Václava Havla Ivan Havel," podotkl děkan Stuchlík, který kromě prezentace svých nových dvanácti fotografií přednesl také přednášku o vztahu vědy a umění. „Věda a umění jsou dvě paralelní cesty k pochopení světa," tvrdí Zdněk Stuchlík.

Vernisáže nazvané Skryté prostory - skryté osudy se účastnil rektor SU Rudolf Žáček a proděkanka Irena Korbelářová. Úvodní slovo přednesl zástupce vedoucího Institutu tvůrčí fotografie (ITF) SU Jiří Siostrzonek.

Vedoucí ITF Vladimír Birgus pak k fotografiím mj. napsal: „I když se Zdeněk Stuchlík zajímal o výtvarné umění, hudbu, film a literaturu už během svých studií, na vlastní uměleckou dráhu se vydal daleko později. V roce 2002 poprvé v prostorách Slezské univerzity nesměle vystavil tematicky i stylově různorodé snímky, které většinou vznikaly ve volných chvílích na vědeckých kongresech a zahraničních stážích.

Své cykly a výstavy často označuje názvy, které odkazují na propojení vnějšího a vnitřního světa: Hledání souvislostí, Tušení souvislostí, Metamorfózy, Mezi dnem a snem, Mytické město, Tušení souladu, Magie přírody a nyní Skryté prostory skryté osudy.

Stuchlík stále častěji směřuje k abstrakci. Pokud se v jeho snímcích objevují lidé, jde často jenom o siluety postav, navíc mnohdy rozostřené pohybovou neostrostí či fotografované v protisvětle. Lidé na Stuchlíkových fotografiích tak ztrácejí konkrétnost a stávají se jakýmisi zástupnými symboly osamělých poutníků naším světem.

Výstavní soubor Skryté prostory skryté osudy, kterým se představuje nyní, je možno považovat v dosavadní Stuchlíkově tvorbě za stylově nejkompaktnější a obsahově nejhlubší. Všechny fotografie jsou vysoce estetizovány a stylizovány, zobrazené motivy v nich mnohdy bývají jenom obtížně rozeznatelné a mnohdy jsou minimalizovány jen na elementární tvary.

Autor nezapře inspiraci jinými uměleckými díly od impresionismu, symbolismu, abstrakce až k magickému realismu, a jak sám autor uvádí, k magickému kubismu. Postupně se mu však podařilo vytvořit vlastní autorský rukopis, díky němuž jsou jeho práce rozeznatelné na první pohled. Jeho fotografie postupně směřují ke stále náročnějšímu myšlenkovému podtextu a současně ke stále jednodušší formě s minimem motivů."

Zdeněk Stuchlík je především vysokoškolským profesorem, mnohaletým děkanem Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity v Opavě a vědcem, který vede prestižní opavské Centrum teoretické fyziky a astrofyziky a spolupracuje s univerzitami v Oxfordu, Göteborgu nebo Bergenu, s Evropskou laboratoří pro fyziku částic CERN u Ženevy a se SISSA v Terstu a publikuje v nejvýznamnějších vědeckých časopisech.

Je však úspěšný i v umělecké činnosti, v níž za posledních dvanáct let vytvořil stovky fotografií, které představil na několika desítkách výstav u nás i v zahraničí, v několika katalozích i v samostatné knižní monografii s textem Svatavy Urbanové, která vyšla v roce 2007. Ve svém díle ukazuje, že věda a umění nejsou oddělené disciplíny. Spojuje je invence, kreativita i fantazie."