Koncert je naplánován na pátek 27. dubna. Začíná se přesně ve 20.30. Zpěvák kapely Jan Unger se už vyloženě nemůže dočkat. „Na Moravu jezdíme moc rádi. Lidi nám zde připadají takoví vřelejší," hodnotil Jan Unger a pokračoval v zodpovídání dalších otázek.

Honzo, hned ze startu mě zajímá, proč jste zvolili zrovna název Zrní?

Ten název vznikl už před víc než deseti lety, když jsme ještě chodili všichni společně na gympl. Hledali jsme název a Zrní nám přišlo stručné, průrazné, zapamatovatelné, sebevědomé, buranské a zůstalo nám to do teď. Taky se mi líbí, že zrní provází člověka od jeho počátků, krmí ho.

Můžete nějakým způsobem charakterizovat, na co se mohou opavští posluchači těšit?

Děláme si hudbu po svém. Myslím, že nejlepší bude si nás poslechnout na youtube, nebo na zrni.cz. Na koncertech se snažíme dostat ze sebe všechno, co v nás ten den je. Všechny emoce, takže to bude strašidelné, zvířecí, zamilované, vzteklé, legrační, taneční. Ale uvidíme, do jakého dne se probudíme.

Budete hrát vaše nejnovější věci anebo půjde o takový průřez vaši celou tvorbou?

V Opavě nejspíš zahrajeme tak půl na půl věci z poslední desky Hrdina počítačový hry jde do světa a věci nové, které se chystáme nahrát teď o prázdninách ve studiu Ondřeje Ježka na připravovanou desku.

Pokud se nepletu, pocházíte z Kladna. Jaký vliv má Kladno na vaši tvorbu?

Jo, jsme všichni Kladeňáci. Nevím, jestli to má roli zásadní a jestli to všichni cítíme stejně, ale za sebe můžu říct, že místo, kde žiji, mě ovlivňuje absolutně. Ten duch místa, typ krajiny pole, výsypky, ruiny Poldovky, komunistická architektura města, paneláky a paneláky… To na člověka přirozeně působí a utváří jeho poetiku, jeho vnímání krásy.

Máte i jiné zdroje inspirace?

Inspiraci a témata samozřejmě bereme ve všem možném: ve vztazích, v lesích, vodách, ve městech. Momentálně nás zajímají lidské úvahy, strachy a naděje, které se vztahují k tomu mayskému datu 2012.

Vzpomenete si, jak se kapela dala dohromady?

Dali jsme se dohromady na kladenském gymplu, kam jsme všichni chodili. Každý do jiný třídy, ale vídali jsme se na chodbách s kytarou, houslemi v ruce a to nás k sobě přitáhlo. Nejdřív za účelem hraní do klobouku v Praze v Celetné ulici, posléze jsme založili kapelu, začali hrát vlastní věci, slíbili si věrnost do konce věků a jede to do dneška.

Někteří umělci nemají škatulkování příliš v oblibě. Přesto se zeptám, kam byste žánrově zařadili vaši hudbu?

Taky to nemáme rádi. Vyhýbáme se žánrový muzice, nijak nás neoslovuje hrát to „tak a tak", jak se to v daném žánru dělá. Hrajeme si a vymýšlíme takovou muziku, aby to šlo z nás, aby to vystihovalo náš pocit ze světa, do kterého jsme se narodili. Musí to být nové, protože jsme tu noví.

Jaké prvky se objevují ve vaší muzice?

Samozřejmě se pohybujeme v nějakém kontextu téhle doby a jejích možností a vyjadřovacích způsobů. Stavíme z toho, co tu je. Používáme prvky rocku, elektronické hudby, lidovky, klasické hudby. My řikáme, že hrajeme něžný artbrut.

Co považujete za největší úspěch kapely?

Že jsme pořád spolu ve stejném složení. Že se pořád daří tvořit další písničky a nepřestává nás to bavit. Spíš to šlape pořád líp a líp.

Poslední otázka. Co Opava? Jezdíte sem rádi? Sedí vám třeba opavské publikum?

V Opavě jsme ještě nehráli, často koncertujeme v Ostravě, v Brně, ale Opava bude nová vlaječka na kapelní mapě. Každopádně na Moravě obecně hrajeme moc rádi. Jsou tu vřelý lidi, vnímavý a otevřenější než v Čechách. Takže se těšíme! A den po Opavě nás čeká Varšava, takže jupí do světa.