Dirigent Marek Šedivý nastudoval operu velmi pečlivě, i ta největší úskalí díla předvedl s operním souborem s naprostou jistotou.

Režie Lubora Cukra vsadila na aktualizaci celého příběhu do současnosti, konkrétně do volebního období. Toto téma působilo poněkud šroubovaně a vykonstruovaně. Jak je obhájí reprízy třeba na jaře? Převedením děje libreta došlo k nesouladům mezi textem a konáním na jevišti. Nicméně některé scény byly režijně kvalitně zpracovány.

Jednoduchá scéna, stěny z bílých kachliček, nahradila všechna prostředí. Hospoda U Podvazku se změnila v kancelář, zahrada u Fordova domu v bufet, interiér domu nahradila prádelna s drátěnými koši. V tomto prostředí se odehrává milostná schůzka Alice a Falstaffa ve společenských šatech. I další kostýmy Josefa Jelínka působí poněkud nejednotně.

Představitel titulní postavy Richard Haan se uvedl v náročné komické roli. Zaujal především znělým barevným barytonem, intonační jistotou a hudebně výrazovou přesvědčivostí. Zdeněk Kapl jako Ford byl herecky přesvědčivý v situační komice, jeho střední hlasová poloha byla znělá a barevná, ale v okrajových tónech měl technické rezervy.

V roli Nanetty příjemně překvapila Anna Začalová, která rozvíjí svůj talent na stále větších úkolech. Škoda, že její závěrečnou árii režisér „rozbil“ průvodem celebrit na jeviště a projekcí. V této finální scéně byl pro mne příchod nedokonale kostýmovaných postav (s výjimkou královny) příliš laciný. Z dalších rolí mne zaujala mezzosopranistka Lucie Hilscherová v roli paní Quikly.

Zhlédla jsem i druhou premiéru, která však působila hudebně i herecky nevyrovnaně, až na dvě výjimky – Alici A.Vrablové a Forda A. Vovka.

Čas ukáže, zda dramaturgický výběr této náročné opery bude opavskými diváky náležitě oceněn.

Jana Gélová