Hlavní osou děje je příběh lásky mezi člověkem a pohádkovou bytostí z vodního světa, která jej opustí i přes varování tatíčka Vodníka. Dvořák svou hudbou geniálně charakterizoval jednotlivé postavy, situace, prostředí i nálady.

Na úspěchu opavské premiéry měli největší podíl představitelé Rusalky a Vodníka. Rusalku ztvárnila Barbora Řeřichová. Její mladodramatický soprán zní v celé šíři vyrovnaně, má krásnou barvu hlasu a jisté výšky. Snad jen herecky a výrazově by mohla být role propracovanější.

Pěvecký i herecký projev Martina Gurbaĺa v roli Vodníka je naprosto suverénní. Je cítit, že roli má již zažitou z několika předchozích nastudování. Jeho hlas neztrácí znělost ani v krásných, citově zabarvených pianech.

Juraj Nociar v roli Prince přesvědčil především v prvním jednání, ale ve třetím jednání již bylo citelně znát úbytek sil, který se projevil na kvalitě výkonu. Nabízí se otázka, nezpíval-li v indispozici.

Ježibaba Ilony Tiché měla jistou vyšší pěveckou polohu, naopak v nižší poloze chyběla barva a tím i výrazný kontrast k témbru hlasu Rusalky.

Katarína Jorda jako Cizí kněžna působila herecky naprosto suverénně, s potřebnou dávkou smyslnosti. Ve vyšší poloze zpívala s forzí a chyběla kantiléna v místech, která ji nabízejí.

Tři lesní žínky v podání Anny Bocanové, Lenky Jakubcové a Hany Dobešové zvládly náročný tercet na jedničku.

Diváky potěšili pěveckými i hereckými výkony bodrý Hajný Zdeňka Kapla a milý Kuchtík v podání Simony Mrázové. Orchestr pod vedením talentovaného dirigenta Marka Šedivého dobře zvládl Dvořákovu partituru a podtrhl atmosféru jednotlivých situací v ději opery.

Režisér Ilja Racek neexperimentoval, ctil předlohu, v jeho režii se střídají statické plochy s choreograficky vytvořenými obrazy v choreografii Jiřího Pokorného. Ta sice místy ozvláštnila situace sólistů, bohužel z 1. pořadí byla vidět příprava „doprovodu" Ježibaby, což narušovalo atmosféru celého výstupu.

Negativní emoce ve mně vyvolalo pojetí polonézy, které působilo jako spartakiádní cvičení. Stejně tak hudební číslo se sborem „Květiny bílé…" Polonéze nepomohly ani kostýmy Dany Hávové (holá těla). Ani střihové řešení kostýmů tří žínek včetně paruk nebylo lichotivé k postavám představitelek.

Na druhé straně velmi zdařilý a zajímavý byl kostým Vodníka s rybími šupinami. Dobrým nápadem byla i sukně v kostýmu Kuchtíka. Poněkud mne zarazila tmavě hnědá vlásenka Rusalky v začátku opery. Stejným způsobem na mne zapůsobila scéna po otevření opony – stavba představující skály v jezeře.

Atmosféru scény dokreslovala působivá nízká mlha, vytvářející hladinu jezera, bohužel až do 1. pořadí byla slyšet její „výroba". Scénografkou je rovněž Dana Hávová. Sbor připravila Kremena Pešakova.

I přes některé nedostatky této inscenace zvítězila krásná a podmanivá hudba Antonína Dvořáka. Opavané by si neměli nově nastudovanou Rusalku nechat ujít.

Jana Gélová