Jaký pocit máte z výjezdu na Maltu?

Rozhodně dobrý. Pro opavské divadlo a město jsme tam odvedli kus poctivé práce. Čtyřikrát jsme vystupovali přímo ve Vallettě a pokaždé před vyprodaným hledištěm. Mezi diváky byli též turisté z Rakouska a z Německa. Jedno představení navštívil i maltský premiér a proti svému zvyku zůstal až do konce. Pak nám přišel osobně pogratulovat.

Tisk o nás uveřejnil dvoustránkový článek s fotografiemi a v letadlech, která na Maltu létají, byl v březnu v propagačním časopise o Maltě článek o vystoupení opavských pěvců. A úplně nakonec náš sbor dostal znovu pozvání k vystoupení na Maltě v příštím roce.

Takový úspěch vás musí těšit už proto, že máte k této zemi i osobní vztah.

Vloni jsem tam byl se svou těhotnou přítelkyní a ta se do Malty okamžitě zamilovala. Pronajali jsme si byt kousek od Valletty, přítelkyně tam porodila našeho syna a žije tam s ním už téměř rok. Já za nimi ve svém volnu dojíždím.

To je sice hezké, ale není to všechno.

Koncem loňského roku mě na Maltě jmenovali za uměleckou činnost Maltézským rytířem II. stupně, tedy komturem. Nebudu zastírat, že jsem tím byl velmi poctěný. Odměnil jsem se vánočně silvestrovským koncertem s Maltézskou filharmonií, kterou jsem před vyprodaným koncertním sálem řídil.

Jaká odměna vás čekala v Opavě?

Odvolání z funkce šéfa opery. Přiznávám, že takový dík za všechno, co jsem pro opavské divadlo i město udělal, jsem určitě nečekal. Nevadí mi ani tak odvolání jako takové, ale forma, jakou bylo provedeno. Dozvěděl jsem se to od pana ředitele bez předchozích výhrad, bez sebemenšího upozornění, jen tak mezi řečí.

Zdůvodněno bylo tím, že nejste v Opavě tak často, jak by šéf opery být měl.

Vzhledem k pozvánkám na účinkování v cizině, k úspěchům při republikových přehlídkách i k tomu, jak strmě šla úroveň opavské opery poslední roky nahoru, je zřejmé, že jsem fungoval dobře. Šéf opery není úředník a nemá trávit svůj čas pobíháním po různých kancelářích. Mým partnerem k jednání je pouze ředitel a s ním jsem se na všech potřebných věcech vždy domluvil. Běžné vedení souboru se mnou zajišťovala plně funkční umělecká rada, se kterou jsem úzce spolupracoval.

Tohle všechno jste si s ředitelem nevyjasnil?

Nikdo se mnou o tom nemluvil, a navíc jsem přesvědčený, že mé odvolání nebylo jeho vlastní rozhodnutí. Byl k tomu přesvědčený skupinkou lidí v divadle, která má na něj zásadní vliv. Své odvolání jsem okamžitě poznal i na podstatně změněném chování některých kolegů. Už nejsem jejich šéf, tak proč by se na mě měli dál usmívat?

Jak se k vzniklé situaci postavíte?

Dál se budu snažit propagovat opavský soubor v zahraničí a v divadle budu působit jako dirigent. To je všechno, co v této chvíli vím.

Opavské divadlo prožívá letos hodně nejistou sezonu. Činohra zatím nechytá druhý dech a výborně fungující opera byla na kost osekaná.

Situace v operním souboru je skutečně složitá. Minimální složení vyžaduje 15 sólistů 4 soprány, 3 mezzosoprány, 4 tenory, 2 barytony a 2 basy. Opavská scéna má v současné době 6 sólistů po jednom soprán, mezzosoprán, tenor a bas, 2 barytony. To znamená, že se bez hostů neobejde. Navíc může uvádět jen notoricky známé tituly, které oslovení hosté znají. Ale pokud mám být upřímný, letošní pohroma mě nepřekvapila.

Tušil jsem ji už před dvěma lety a také jsem o tom s některými pěvci hovořil. Jisté je, že co se jednou dá do pohybu, to se obvykle už nepodaří vrátit zpátky.

Kdo je Damiano Binetti?

Narodil se 16. ledna 1968 v Bari, kde vystudoval konzervatoř v oboru dirigování a zpěv. Absolvoval i dirigentské kurzy a vzdělání si od roku 1991 doplnil na pražské AMU. Začínal jako tenorista u Pražských madrigalistů a od roku 1994 tento soubor vedl. Jako dirigent spolupracoval s olomouckým a opavským divadlem, vedl Sukův komorní orchestr, symfonické orchestry v Hradci Králové, v Mariánských Lázních a v Českém rozhlasu Praha.

Absolvoval kurzy interpretace hudby J. S. Bacha, účastnil se mnoha evropských hudebních festivalů a ze soutěže v Chorvatsku si přivezl první cenu. Dirigoval orchestry v Evropě i v Asii a natočil dvanáct CD. Umělecky působí v Česku i v zahraničí a bývá porotcem hudebních soutěží. Zatím je svobodný, ale s přítelkyní má osmiměsíčního syna.

Ve Slezském divadle je v trvalém angažmá od roku 2004. Nejprve jako dirigent, pak jako šéf operního souboru a teď zase jako dirigent.