Provází vás zjevná přízeň paní a dívek?

Stěžovat si nemohu, a když jsem byl ještě svobodný, docela mě to těšilo. Dnes jsem šťastně ženatý člověk, a proto mě nejvíce těší přízeň manželky.

Dobře děláte, manželky a tchyně mnohoženství neschvalují. Přesto vám obliba přihrává další ceny. Nepřipadáte si jako Karel Gott?

Víte, že to neslyším poprvé? Když jsem dostal druhou cenu, naznačil mi tehdejší ředitel Jindřich Pasker, že jdu v Gottových stopách. Zní to hezky, ale přesto se budu muset ještě chvíli snažit, než mistra doženu.

Zahrnuje váš fan klub i dárečky k premiérám?

Po Rodinné slavnosti jsem dostal od studentek obrovskou kytici a tou mi holky udělaly velkou radost. Musela je stát hrůzu peněz a o to víc si jí vážím. Musím ale dodat, že podobný pugét dostal tehdy od jiných studentek též kolega Míša Stalmach, takže i on má své fanynky.

Manželku jste poznal mezi obdivovatelkami?

Ne, byla to celkem náhoda. Byl jsem na otevření Opavské kulturní organizace a tančili jsme spolu. Při jedné otočce mi žena upadla a praštila se do hlavy. Zřejmě si tehdy uvědomila, že se mnou chce strávit zbytek života.

Máme to doma spravedlivě rozdělené. Jsem herec a ona je pedagožka, takže já ji bavím a ona mě poučuje.

Fanynky vám svatbu odpustily?

Nedostal jsem žádné rozstříhané fotky ani zhrzené telefonáty, takže mi to zřejmě odpustily a našly si jiný idol.

Vraťme se na začátek. Jak jste zvládal talentovky na JAMU?

Moc jsem si nevěřil a hlavně po zkoušce z hudební nauky jsem nabyl dojmu, že je všechno ztraceno. Možná proto jsem přestal panikařit a nechal jsem další průběh příjmaček osudu. Ten mi vyšel vstříc. Po přijetí jsem se dozvěděl, že pro mne horovaly porotkyně.

Jsme znovu u žen, ale půjdeme dál. Téma je „opavské angažmá".

Než jsem se po škole rozkoukal, přijalo opavské divadlo mého spolužáka. Naštěstí však činohra potřebovala dalšího mladého kluka, a tak jsem zavolal tehdejšímu šéfovi činohry. Vzal mě a nastoupil jsem rovnou do známé „shakespearovské" sezony.

Jsem vážně rád, že to tak dopadlo. Mám tu příjemné kolegy a skvělé publikum. Co bych mohl chtít víc?

Něco by se určitě našlo. Například to, jestli vás v letošní sezoně čeká něco zajímavého.

Žádnou vysněnou roli nemám, ale těším se na dvě inscenace, kde ztvárním figury proslulých herců. V Příbězích obyčejného šílenství dělám postavu ztvárňovanou Trojanem a v Noci na Karlštejně ji mám po Hanzlíkovi. To je frustrující i zavazující.

Když jsme u rolí, cítíte se lépe v komedii, nebo v dramatu?

Dřív jednoznačně vítězila komedie, ale teď se dostávám na rozhraní. Ve svých dvaatřiceti letech zřejmě dozrávám, což znamená, že se mi začíná líbit i v dramatech.

Neláká vás „volná noha"?

Na ní je možné stát v Praze a snad i v Brně, ale rozhodně ne v Opavě. To je důvod, proč o ní ani neuvažuji. Kdybych měl odpovídající podmínky, nevím, možná bych tuhle možnost i zvažoval. Zatím mi to nehrozí, své úkoly mám v opavském divadle.

Víte, jaké úkoly má na tomto světě muž?

Vím a už teď mám splněno. Syna jsem zplodil, dům jsem sice nepostavil, ale provedl jsem celkovou rekonstrukci bytu a to se rovněž počítá. U domu, kde bydlím, je malá zahrádka a tam jsem zasadil jabloň. Víc už asi neudělám, protože do stavby domu rozhodně nepůjdu. Nejsem typem pracovitého domkáře, ale bytového povaleče.

Daniel Volný se narodil 28. března 1984 v Opavě a maturoval na obchodní akademii. Po maturitě absolvoval brněnskou JAMU a první angažmá získal roku 2008 ve svém rodném městě, jehož činohře je stále věrný. K divadlu tíhl od dětství a vzor měl v mamince, která ochotničila, i v sestře navštěvující ZUŠ.

Stále bydlí v Opavě, je ženatý a otcem patnáctiměsíčního Kristiana. Vyučuje následovníky v dramatickém oddělení ZUŠ V. Kálika, rád poslouchá hudbu, občas si zahraje fotbal a radost mu dělá čas strávený se synem.