Jste rodačka z Opavy. Nyní působíte převážně v Praze. Co vás přilákalo do ruchu velkoměsta?

Kdysi jsem si ani neuměla představit, že bych žila v Praze, ale po dvou týdnech zkoušení v divadle jsem byla Prahou, divadelní scénou i lidmi kolem tak nadšená, že jsem se do Opavy už vrátit nechtěla.

Samozřejmě že u rodičů i zbytku rodiny jsem nacházela po celou dobu podporu, ale také mi dali podmínku, že musím dostudovat. Takže v den, kdy jsem odmaturovala, jsem nasedla do auta a přestěhovala se do hlavního města Prahy. Jsem původem z Itálie, a tak horká krev kolující ve mně je znát. Nejspíš právě proto je pro mě Opava až moc klidná.

V Praze to žije. Pořád se něco děje a noční život je zde více než živý.

Nechybí vám naše klidné městečko?

Opava je nádherné, klidné a čisté město. Nejen proto se ráda vracím do mého rodného kraje. Ostatně tady mám skoro celou rodinu, která je pro mě stále velmi důležitá a jejich podpora je součástí mého každodenního života. Kromě toho si každý člověk čas od času rád odpočine od velkoměsta.

Zatím ale nemám mnoho času, o víkendech hraji v divadle nebo vystupuji na různých akcích, takže domů, do naší „Opavěnky", jak říká má kolegyně z divadla, se dostanu opravdu zřídka.

Jak jste se ke zpěvu vlastně dostala?

V podstatě jsem zpívala odmalička, i když to byl spíše jen řev, ne zpěv (smích). Už v kočárku jsem křičela na celou vesnici. Babička vždy říkala, že trénuji plíce a že ze mě bude zpěvačka, což jsem tvrdila už od školy. Bohužel to nikdo nebral moc vážně. První dva roky ZŠ jsem chodila na jazykovou školu E. Beneše, ale od třetího ročníku jsem začala chodit do speciální hudební třídy na ZŠ I. Hurníka v Opavě.

Zpívala jsem v dětském školním sboru Cvrčci a Domino a mám dojem, že ve čtvrté třídě jsem se poprvé přihlásila do pěvecké soutěže a postoupila do nějakého vyššího kola. Od školky jsem hrála na klavír, později i na housle, flétnu a hoboj. Nejdůležitější však byly hodiny zpěvu na ZUŠ v Opavě a Hradci nad Moravicí a následně ve škole PoP zpěvu v Olomouci. Přemýšlela jsem i o konzervatoři, ale rodiče mi to rozmluvili.

Ale nakonec se mi můj sen splnil a od září nastupuji do druhého ročníku na Státní pražskou konzervatoř.

To gratulujeme! Byla jste obsazena jako hlavní postava v muzikále Děti ráje. Jak vás vůbec napadlo přijít na konkurz tohoto muzikálu a co si myslíte, že vám pomohlo k získání role?

Byla to vlastně náhoda. Tehdy jsem vystupovala jako host v Krakově, zpívala jsem na mezinárodním festivalu a tam jsem se dozvěděla o konkurzu na Děti ráje. Byla jsem moc zvědavá, jak takový konkurz vlastně vypadá. Tehdy jsme s mamkou jeli z Polska přímo do Prahy. Netušila jsem, co tam po mně budou chtít.

Nic jsem tehdy od toho ani nečekala, brala jsem to jako novou zkušenost, která nakonec naštěstí vyšla a já získala jednu z hlavních rolí v dnes již známém muzikálu Děti ráje. Myslím, že k získání role mi pomohl můj italský temperament, vzhled a hlas. Pravdou je, že tato role mi padne jako ušitá na míru. Hraji drzou osmnáctiletou „puberťačku", která si stojí vždy za svým, s čímž se zcela ztotožňuji.

Prozradíte mi, jaký je nynější vývoj Dětí ráje?

Muzikál Děti ráje se již nijak nevyvíjí. Myslím, že asi jako jeden z mála dosáhl tak obrovskému ohlasu u všech věkových kategorií jak v ČR, tak i v sousedním Slovensku. Tam jsme odehráli několik představení letos v květnu a všichni věříme, že se příští rok Děti ráje zase vrátí do Prahy.

Ovlivnila působnost v muzikále vaši kariéru?

Neskutečně moc! Nikdy předtím by mě nenapadlo, že bych vůbec mohla v muzikálu hrát. Sice jsem znala divadlo, hrála jsem v Carmen a v dětské opeře Brundibár, ale muzikál je úplně z jiného soudku. Překypuje hudbou, tancem a nemůžu zapomenout ani na herecký výkon.

Samozřejmě jako každá práce i ta moje má své pro a proti, ale moc mě to baví a naplňuje. Po prázdninách budu hrát v dalších dvou nových muzikálech. Právě díky Dětem ráje jsem dostala možnost točit v TV, zazpívat si v přímém přenosu, poznat mnoho velkých a slavných umělců, od kterých se člověk vždy učí, ale i mnoho úplně obyčejných lidí, bez kterých by tato práce nebyla možná.

Jak na toto období dnes vzpomínáte?

Jen v tom nejlepším! Když se mě ptají, na co vzpomínám nejradši, tak se mi vybaví premiéra, nebo oslava mých osmnáctin v divadle, kde mi při „děkovačce" po představení přinesli nádherné kytice a dort přímo na jeviště. Celé divadlo stálo a stovky lidí mi zpívaly: „HODNĚ ŠTĚSTÍ, ZDRAVÍ,…".

Jsou to nepopsatelně krásné zážitky a nikdy na to nezapomenu, ale nejradši vzpomínám na období zkoušek. Neumíte si ani představit, jak úžasné je být u zrodu nového muzikálu. Jsem moc vděčná za to, že jsem mohla být toho součástí. Navíc se nám sešla opravdu skvělá parta lidí, a i když zkoušení bylo dlouhé a náročné, všichni jsme si to užívali a pomáhali si.

Co chystáte v nejbližší době?

V první řadě připravuji natáčení nového videoklipu k písni Dnes procitám, kterou napsal a složil Zdeněk Style Hrubý. Tak doufám, že se povede a fanouškům se bude líbit. Dále mě od září můžete vidět v novém rodinném muzikálu Kapka medu pro Verunku. Premiéra bude 15. září v divadle Hybernia v Praze.

Od října budu také obsazena v muzikálu Aida v Hudebním divadle Karlín, a jak už jsem uvedla dříve, od září budu studentkou druhého ročníku na Státní pražské konzervatoři.

Budeme mít možnost vás vidět i v okolí Opavy?

V poslední době jsem měla několik vystoupení na Moravě jako zpěvačka i moderátorka. Jedním z nich byl například charitativní Art festival „Jedeme taky" v Ostravě Bartovicích. Musím se přiznat, že na Moravu jezdím vystupovat poměrně často. Přímo v Opavě jsem letos vystupovala dvakrát a o dalších akcích zatím nevím. Samozřejmě informace o vystoupení můžete najít na www.gennyciatti.cz.

-azh-