V tentýž den přednese Jerzy Olek pro veřejnost přednášku Moje cesta zaměřenou na geometrii v umění. Začátek je naplánován v 17.00 hodin v Domě umění.

Profesor Olek, který působí na Univerzitě sociálních a humanitních věd ve Wroclawi, nám poskytl následující rozhovor.

Kdy a jak vznikla myšlenka společné výstavy se Zdeňkem Stuchlíkem?

Napadlo nás to během našich společných akcí. Na jedné z nich jsme si uvědomili, že máme oba snahu pochopit otázky prostoru a času. Jejich taje nás zajímají. Rád bych mimochodem zdůraznil, že kontakt se Zdeňkem Stuchlíkem je velmi inspirující. Známe se osm let a rádi spolu diskutujeme o světě, o fyzice, o umění…

Jak vznikají vaše fotografie?

Velkou roli hraje v mém díle geometrie. Projevuje se ve všem, co vidím a cítím. A je samozřejmě velmi komplikovaná.

Odborníci o vašem díle hovoří jako o elitářské umění zaměřeném na vzdělanou veřejnost. Aby ho člověk pochopil, musí rozumět například matematice…

Abych viděl, musím vědět, znát. Každý umění vidí podle toho, co umí, co ví, jaké má vzdělání.

Jenže ne všichni takové vzdělání mají. Jak má podle vás chápat vaše fotografie laik? Jak je má uchopit?

Musí je uchopit přes emoce, fantazii, city, což má své plusy i mínusy. Při pohledu na fotografii však fantazie dává každému možnost představit si něco jiného. Každý si ji interpretuje jinak. A to je podstata umění.

Komu je vlastně určeno současné umění? Koho podle vašeho názoru oslovuje?

Současné umění začíná být uměním jen pro umělce. A to začíná být problém.

Co o něm řekl Zdeněk Stuchlík

Fotografie Jerzyho Oleka, který je umělec, působí vědeckým dojmem, kdežto mé práce jakožto vědce působí dojmem uměleckým. Dá se tedy říci, že jsme si prohodili role. Cíl ovšem máme společný: reflexi tajemství prostoru a času.

Jerzy Olek je ideovým tvůrcem uměleckých dialogů. Přínos dvojvýstav odlišných umělců spočívá právě v konfrontaci. Obojí je umělecká práce s rozlišným přístupem. Podstata je však stejná. Tato naše výstava je výjimečná tím, že patří do celosvětového cyklu uměleckých dialogů, které profesor Olek vede s kolegy podobného uměleckého zaměření od konce 90. let.

První jeho umělecký dialog proběhl roku 1998 v Kjóto. Tehdy mu byl partnerem japonský konceptuální umělec, malíř a fotograf Akira Komoto.