Olga Procházková: Zpěv je má práce i koníček

Jak na opavské divadlo vzpomínáte?

Jeho repertoár umožňoval profesní start nastupující pěvecké generaci. Opava byla jejich startovní čára a mnozí se vypracovali na členy renomovaných operních scén. V divadle vládla přátelská atmosféra, ve které se velmi dobře pracovalo. Operní soubor vychovával své publikum a to si své sólisty hýčkalo.

Zažila jste spoustu více i méně veselých situací. Podělte se o ně.

Bylo jich hodně. Ráda vzpomínám na svou první opavskou Rusalku, která byla vyloženě romantická. Jezírko bylo z gumiček, a když jsem se z něj měla vynořit, musela jsem se strefit do té správné. Jinak bych v jezírku uvízla po celý zbytek příběhu a nebylo by o čem hrát.

Šaty jsem měla pošité perličkami a při scéně s ježibabou jsem si s nimi užila. Rusalka v ní musí ležet – a to bylo hotové utrpení. Od perliček jsem měla boky a nohy plné modřin.

Pak že vodní víla necítí bolest. K další úhoně jste už nepřišla?

Přišla. V Donu Pasqualovi se mi podařil nečekaně impozantní vstup na jeviště. Zakopla jsem o lem šatů a rozplácla jsem se jak dlouhá, tak široká. Kolegové zpívali dál, žádný mi nepomohl a na nohy jsem se, zamotaná do šatů, dost těžce hrabala sama.

Můj pád ve scénáři nebyl, ale pády dalších účinkujících ano a těm jsem nechtěně sebrala efekt. Už prostě nevyzněly tak, jak měly.

Některé kostýmy jsou pro zlost.

Měla jsem oblékačku, která považovala za věc své profesní cti kostýmy až vytřeštěně čisté a dokonale nažehlené. Striktně vyžadovala, abych je nepomačkala a nedej bože nezašpinila.

Při jedná děrkovačce jsem ale dostala bohatě nazdobený desetikilový dort. Celou dobu jsem ho musela držet kus od šatů a za chvíli jsem necítila ruce. Jen jsem pořád sledovala, jak mi oblékačka z portálu hrozí, ať si šlehačkou neumažu kostým.

Operní inscenace bývají hlavně o zpěvu.

Někdy i o fyzičce a té jsem si užila v Madame Butterfly, kdy jsem jako milencem odvržená Japonka odnášela před spácháním harakiri své dítě spát. Po prázdninách jsem ke své hrůze zjistila, že dítko vyrostlo o dvě hlavy a přibralo několik kilo. Odnést jsem ho však musela, nedalo se nic dělat, ale praštěly mi při tom všechny plotýnky.

Divadelní vzpomínky bývají zpravidla veselé. Máte i nějakou jinou?

Jednu, ale nerada na ni vzpomínám. Při Prodané nevěstě jsme se Zdeňkem Jágrem odzpívali duety „Věrné milování" a „Sbohem, dívko milená" a Zdeněk dostal mozkovou příhodu.

Do šatny se tehdy už nevrátil. Vrtulníkem byl rovnou z divadla dopraven do Ostravy
 k rychlé operaci. Přiznávám, že „Prodanka" je pro mě od té doby hodně citlivá záležitostí a při zmíněných duetech dodnes polykám slzičky. Ale takový je život.