Čím musí být dobrý moderátor vybaven, aby tuto práci mohl dělat?
Především dobrým budíkem a schopností jít brzy spát. Pokaždé, když ráno ve 3.30 hodin vstávám na ranní vysílání, říkám si, že asi úplně nejvíc tu práci člověk musí mít rád. Vzhledem k uvedené ranní hodině hodně rád.

Moderování obecně vyžaduje přípravu. Co všechno musí takový moderátor Dobrého rána s Jedničkou mít zvládnuté před vysíláním?
Musí mít, jako já, parťáka, který ho doplňuje, pomůže mu s přípravou na každodenní vysílání, která se dělá hned po odvysílání pořadu. Musí o tématech mít informace a být „v obraze“. Když na to přijde, musíte se nabiflovat třeba i přenos „Escherichia coli“… či proces vytápění domu.

Živé vysílání je notná dávka adrenalinu. Bojujete při něm s něčím?
Míváme s Petrem takzvanou putovní krizi. Každý den v týdnu je jedno vysílání, kdy už uprostřed máte pocit, že usnete. Většinou pomůže třetí dávka kávy. Naštěstí se nám ty krize nescházejí, a tak je fajn, že vedle vás stojí někdo, kdo vás vytáhne z vody, když začnete „tonout“ v živém vysílání. A naše úžasné maskérky bojují s mými kruhy pod očima, díky jim za to, že to nevzdávají!

Máte před vysíláním nějaký speciální rituál?
Já všem ve studiu vždy řeknu: „Kolegové, dnes budete úúúúžasní!“ Petr se rozdýchává.

Určitě máte nějaké moderátorské vzory. Které a proč?
Oprah Winfrey, ráda bych se jí někdy zeptala, jak to dělá… Thomas Gottschalk, protože jeho show Wetten Das, která bohužel musela skončit, byla grandiózní a hosty jako Michaela Schumachera nebo Madonnu mu asi každý moderátor zábavné show musel závidět. Velmi kvalitní zpravodajskou práci dle mého odvádí Václav Moravec a na poli zábavy mě okouzluje projev Marka Ebena. A jestli máte jako já rádi auta, tak celá trojka moderátorů z pořadu Top Gear.

Chodíte někam „trénovat“ třeba rétoriku a podobně?
Dříve jsem lekce brala pravidelně, neboť ostravština bývá hluboko pod kůží. Tu a tam si dám pro jistotu i teď opakovací hodinu. Ale nejlepší rétorika je číst každý večer nahlas pohádky synovi.

Co si počne moderátor, který před vysíláním ztratí hlas?
V zimě jsem tak během jedné silné inverze dopadla. Odvysílala jsem ráno a na večer jsem kamarádce slíbila, že jí odmoderuji akci. Doufám, že tenhle článek nebude číst moje bezvadná foniatrička, ale já tam šla i přes její výslovný zákaz. Nemohla jsem mluvit a taktzvaný „obstřik“ hlasivek, který vám na dvě hodiny hlas vrátí, už nebyl možný. Kamarád se ale ve štychu nenechává a celou akci jsem uvedla slovy, že jsem si vždy přála umět mluvit hlasem Jiřího Bartošky…, pak jsem skončila na antibiotikách a cucavé bonbony na chrapot ale nemůžu vidět dodneška, kolik jsem jich tehdy snědla.

Druhý pořad, kterým provázíte, jsou Hranice dokořán. Co vás na něm baví?
Můj kolega moderátor Pawel Gołębski, protože je nejen perfektně připravený na natáčení, ale navíc je vtipálek a například na horské lanovce vám začne vykládat, zdalipak jste slyšela o té poslední tragédii, kdy se odtamtud někdo zřítil… (mám strach z výšek). Moje kolegyně Marcela Hladká, protože si poslechne každé moje vzdechy nad tím, proč proboha jedeme natáčet pět hodin třeba do Krkonoš, a jak se mi chce spát… a navíc jsem se musela naučit aspoň komunikativně polsky a měla se šanci díky pořadu dozvědět hodně o sousedech, které máme „pod nosem“, ale často o nich nevíme nic moc.

Koho byste ráda někdy měla po svém boku s mikrofonem v ruce?
Pana Marka Ebena.

Moderátor asi nebylo povolání, které jste preferovala v dětství… Čím jste chtěla být jako malá?
Odmalinka jsem párala břicha plyšovým medvědům, dávala jim injekce a maminka se pak nestačila divit, proč ty hračky tlí. Na medicínu nedošlo, což je mi dodneška líto. A tak aspoň koukám na Dr. House. Na práva mně, k jejich velké škodě, nevzali, a tak koukám i na detektivky. Jsem vystudovaný pedagog, ale obdivuji všechny, kteří u toho zůstali. Kdybych nepracovala, kde pracuji, věnovala bych se vzdělávání dospělých nebo mé oblíbené psychologii.
Vaše příjmení, které jste získala sňatkem, by mohlo napovídat, že váš manžel nepochází z českých, moravských a slezských luhů a hájů…

Pochází z Hlučínska, kde většina populace má takzvané dvojí občanství, a já před lety využila možnosti nechat si nepřechýlené příjmení.Když jste se s ním seznámila, odešla jste dokonce za ním do Vídně, kde pracoval. Jak se vám tam žilo?
Báječně. Sice se mi tehdy řada kolegů divila, jak takhle můžu „praštit s kariérou“, ale já si to náramně užila. Kromě státnice z němčiny a znalosti rakouského naturelu nebo třeba práce na velvyslanectví či Českém centru jsem si tam pořídila dnes sedmiletého Daniela. Neznám město s podobnými možnostmi pro maminky s dětmi. Dodnes vzpomínám, že ani v pubertě jsem se tak nevyřádila na průlezkách a houpačkách, jako když jsem byla na mateřské.

Co vám bylo blízké, na co jste si tam hned zvykla, a co naopak?
Naštěstí se dobře zvyká na to, když mají někde „pořádek“, když víte, že u doktora pro vás udělají maximum i bez známostí, a prodavačky v obchodě vás vždy pozdraví. Soused nebo zelinář s vámi ztratí pár milých slov. Lidé jsou tam k sobě méně lhostejní. Mnohem víc si tam váží veřejného majetku a vy se nemusíte bát, že vám ukradnou kočárek z chodníku. Na druhé straně je česká byrokracie proti té rakouské „zlatá“, a pokud tam nemáte práci, dívají se na vás „přes prsty“. Jsou také nadšeni pro tituly před jménem i za ním. Na můj vkus se ale Češi k Čechům v Rakousku málo hlásí. Zdá se mi, že stále pro naše sousedy zůstáváme národem „zedníků a služek“.

Člověk, který se objevuje na televizní obrazovce, a ještě navíc v tak vražednou hodinu, musí být unaven, opotřebován, neřkuli po celotýdenním maratonu devastován. Jak o sebe pečujete, jak se udržujete v kondici?
Těžko, ale bojuji… Cvičím i čtyřikrát týdně, když nevysílám. Sebedražší kosmetika totiž stejně nefunguje, když nespíte. Takže spím. Pořád, pokud mohu… Jsem takový nudný patron… pořád ospalý.

Kolik minut strávíte ráno před otevřenou skříní?
Žádnou. Věci si musím nachystat večer předem, jinak riskuju, že bych ráno mohla vypadat jako Vivienne Westwood, známá svými netradičními módními kreacemi. Na vysílání nás obléká stylista. Ale když mám čas, mám ráda sportovní jednoduchou elegantní módu. Kvalitní džíny a dobré boty.

Co byste si na sebe nevzala ani v nouzi nejvyšší?
Volánky a triko nad pupík.

Řídíte se instinktem, nebo rozumem?
Naučila jsem se poslouchat instinkt, protože na ten lidé často nedají, i když bývá tím nejsprávnějším a neklame. V rozhodnutích bývám přísně racionální.

Představte si den naprostého volna, nemusíte brzo vstávat, nevysíláte. Jak s takovým dnem naložíte?
Vstanu „až“ okolo sedmé osmé, jdu si zacvičit, uvařím dobrý oběd, jdu s dítětem ven nebo někam na výlet. Kdybych si ale mohla vybrat: probudím se u moře, a celý den jen čtu, piju dobré víno a užívám si slunce… a řeším, co nového na sebe.

Co míváte v neděli k obědu? Vaříte?
Ano, ráda, a nejvíc jednoduchá jídla. Těstoviny, polévky, maso, ryby, ale umím i halušky, štrúdl a králíka.

Co a koho byste si vzala na pustý ostrov?
Vysokorychlostní internet… A za dva dny bych jela zpátky do civilizace.

VIZITKA

Gabriela Lefenda
Narodila se v Ostravě ve znamení Býka. Vystudovala Slezskou univerzitu v Opavě. Pracovala jako reportérka hlavního zpravodajství na Nově, šéfredaktorka a moderátorka jedné z regionálních TV stanic. Od roku 2010 moderuje pořady Dobré ráno s Jedničkou a Hranice dokořán - Rozmówki polsko-czeskie.

DOTAZNÍK PODLE JMÉNA

G – GENERÁL. Jste v osobním životě generál, nebo vojín?
– Vojín s potenciálem generála, role zaměnitelné dle situace.
A – ANDĚL. Kdy měl s vámi váš anděl strážný nejvíc práce?
- Snažím se jej nevyrušovat z letargie, ať odpočívá a je ve střehu.
B – BOJ. Co považujete za svůj dosud největší životní boj?
- Minus 23 kilo a oříšková čokoláda.
R – REKLAMA. Účinkovala byste v reklamě? Pokud ano, na co nejradši?
- Zakazuje mi to smlouva, ale byl by to patrně nějaký krásný vůz.
I – INVENTURA. Uděláte-li takovou malou inventuru, co se vám v životě nejvíc povedlo, na co jste pyšná?
- Můj sedmiletý syn a vánočka upečená napoprvé.
E – ENERGIE. Kde a čím si dobíjíte „baterky“?
- Cvičím a spím, občas nakupuji oblečení.
L – LES. Chodíte do lesa? Houbaříte? Sbíráte lesní plody?
- Chodím, houby nechávám zvěři, maliny a jahody jídávám rovnou z keře, i když se to nemá.
A – ANTARKTIDA, nebo AFRIKA? Co je vám bližší?
- Afrika, nesnáším zimu.
L – LÍTOST. Jste lítostivá, dojímáte se? Co vás zaručeně „dostane“?
- Přání k narozeninám od mého syna, a když mi řekne, že mi to sluší. A kytky.
E – EMANCIPACE. Považujete se za emancipovanou ženu?
- Ano, ale ráda ctím a cítím mužskou převahu.
F – FOTOGRAFOVÁNÍ. Fotíte se ráda?
- Nalíčená ano.
E – EVROPA. Ve které evropské zemi byste dokázala žít?
- Všude u moře a slunce.
N – NOTY. Hrajete na nějaký hudební nástroj?
- Nedávno jsem se tak zbláznila do Coldplay, že jsem sedla za klavír, na který jsem hrála. Ale už to neumím…
D – DOMOV. Které tři věci se vám vybaví při vyslovení slova domov?
- Rodina, bezpečí a plná lednička.
A – AMULET. Nosíte nějaký pro štěstí?
- Ne, štěstí si musíte přát a přivolat.

MALÝ ZPOVĚDNÍK

Oblíbená…

barva: bílá, zelená
roční období: jaro, léto
zvíře: pes
jídlo: všechno, vyjma mořské plody
film: Pulp Fiction
knížka: Svět podle Garpa – John Irving
květina: slunečnice
auto: Bugatti Veyron a asi 15 dalších
webová strana: facebook.com. . .