Život Huberta Grima z Branky u Opavy je pro slezské pohraničí do značné míry učebnicový a vydal by na román. Jeho obdivuhodná životní pouť začíná 20. dubna 1917 a odvíjí se od pasáčka koz, který doprovázel při příjezdech ke Kanclířům Petra Bezruče a pomáhal mu se zavazadly, až po chovatele holubů, jimž zůstal věrný i za studií na Učitelském ústavu v Opavě…

„První kantorská štace mě v roce 1937 přivedla na Podkarpatskou Rus. Z nejvýchodnějšího konce naší předválečné republiky jsem se vrátil na podzim 1938, když i tam byly české školy zrušeny,“ vzpomíná Grim.

Od prosince 1938 stál za katedrou v Lesních Albrechticích, poté působil též v Novém Dvoře a Domoradovicích, od roku 1945 v Melči a v roce 1964 přišel do Radkova-Dubové. Svému hlavnímu životnímu poslání zůstal ještě dvanáct let věrný i v důchodovém věku.

„Zatímco hudbě jsem se věnoval už dříve, malování mě nadchlo teprve po padesátce,“ přiznává jubilant. Po prvních krůčcích se odvážil přijít za nedávno zesnulým ředitelem opavské výtvarné školy Milošem Kačírkem, který rozpoznal výjimečnou dávku jeho entuziasmu i velký cit pro barevnost a osobité uchopení motivů. „Kačírkovy rady na mě měly blahodárný účinek, a tak jsem se na počátku sedmdesátých let zúčastnil své první výstavy se členy Skupiny X,“ ohlíží se Grim.

Stále propracovanějšími výtvarnými díly z prostředí Radkova, Dubové a dalších míst Vítkovska zhodnotil nahromaděné životní poznatky, dojmy a vjemy. „Mým opravdovým malířským rájem se staly chalupy v Domoradovicích či Filipovicích, hnědá pole kolem Melče, hradecká zákoutí, bezejmenná stromořadí málo frekventovaných a v zimě téměř nepřístupných cest, jakož i zvlněná krajina Vítkovska. Naučil jsem se ji vidět panoramaticky i v detailech a v barevných proměnách,“ vyznává. V ateliéru devadesátiletého Grima stále přibývají nové a nové obrazy. Malíř tu znovu chystá malířské nádobíčko a obklopen svými nejbližšími přemýšlí o proměnách světa na počátku nového tisíciletí.