Uplynulý čtvrtek v Městské galerii v Hradci nad Moravicí byla navíc otevřena nejrozsáhlejší výstava jeho děl.

Akademický sochař Michal Moravec se narodil 22. února 1951 v Rýmařově. Studoval nejdříve na Střední průmyslové škole sochařské Hořice, obor kamenosochařství, kam se po dalších studiích vrátil jako pedagog.

S hořickou školou jste se mohli seznámit na dvou kamenosochařských sympoziích právě v Hradci nad Moravicí, kde tvořili studenti a přítomen byl také Michal Moravec. Mezi Hradcem a Michalem Moravcem vznikl velmi vřelý vztah.

„Také proto jsem tady chtěl výstavu udělat. Samozřejmě je to dané okolnostmi. Jsem rodák z Rýmařova a prostě to tady miluji. Žil jsem tam dvanáct let a celý tento kraj mám rád. V Rýmařově jsem se poohlížel po galeriích, možná jsem to teda neviděl pořádně, ale byla tam jedna, kterou jsem si pamatoval. Teď tam stojí hospoda a jinak jsem tam nenašel dohromady nic,“ řekl akademický sochař a hned pokračoval:

„Když se naskytla možnost vystavovat v Hradci, tak jsem to bral všemi deseti. Spolupráce je tady fantasticky dobrá.“

O slezské metropoli, Opavě, umělec neuvažoval, přestože tam má velmi dobré vztahy i příbuzenstvo. „Hradec nad Moravicí má prostě své kouzlo,“ poznamenal.

Michal Moravec pracuje se studenty. Obecně se říká, že dnešní mládež je línější. „Nevěřte tomu. Jsou stále stejní, záleží pouze na nás, co si z nich vychováme, co jim dovolíme a jaké budou mít výsledky. Mám studenty, kteří jsou bezvadní,“ vyvrátil tuto obecnou tezi sochař.

Kromě výuky je Moravec velmi činný i ve vlastní tvorbě a jak přiznává, ve svém díle se inspiruje vším. „Jsem také velký cestovatel. Projel jsem Asii, Čínu, Koreu, Kazachstán a tak dále. Zamiloval jsem si Aljašku, kde jsem se inspiroval, a dodnes vše nezpracoval,“ poznamenává Moravec.

O další inspiraci promluvil na vernisáži jeho kamarád Petr Francek: „Inspirace rodinou se v Michalově tvorbě projevila již nejednou, ale většinou zůstává skryta očím široké veřejnosti. Jsou to věci tvořené Michalem, především pro Michala a jeho radost. To, že většina z nich není určena pro výstavní síně, je asi správné.

Jsou svým způsobem velmi intimní, jednak portréty Michalových dětí v různých situacích a zachycující různé okamžiky prchajícího života. Právě v těchto sochách se Michal přiznává, jakým skutečně je, a ponechme Michalovi a jeho nejbližším toto právo na soukromí.“

Jak vznikají sochy Michala Moravce

Úvodní slovo na vernisáži měl Petr Francek. Dlouholetý kamarád Michala Moravce, který hned v úvodu přiznal, že úkol mluvit o díle akademického sochaře není vůbec jednoduché. Sleduje jej totiž více než čtyřicet let.

Francek není vystudovaným znalcem umění (ale profesí je pilot), a tak i lidem představil Moravce laicky a svými vlastními slovy popsal, jak jednotlivé sochy vznikají. Sochy jsou pro Michala drogou, a to drogou tou nejtvrdší a Michal je velkým závislákem.

Přijít k Michalovi do ateliéru, když tvoří, a on tvoří neustále, znamená pro neznalého návštěvníky veliké překvapení a možná i malý šok.

A jak vlastně sochy vznikají? To se přijde do ateliéru a uvede se do chodu chraplavé jednostaniční rádio. Je zajímavé, že ta jedna stanice, která fungovala, je Svobodná Evropa. Zapne se voda na kávu a přehlédne se těch několik a ne málo rozpracovaných věcí.

Často se rozpracovaná socha špatně hledá mezi různým sochařským i nesochařským nářadím. Pak se dloubne do hlíny, jinde se něco přilepí či naopak ubere, někde něco uhladí či naopak zdrsní. Štětcem se přemaluje něco, co již včera bylo hotovo. Tu se vezme do ruky skalpel, špachtle, pilka, šroubovák, někdy i kladívko či kousek prkénka a za nějaký čas je pár soch hotovo.

Některé sochy si musí počkat i nějaký ten rok, ale tak jako sadař ví nejlépe, kdy je ovoce zralé, tak i sochař ví, kdy je možno špachtli odhodit. Laická veřejnost ví, že sochy se modelují z hlíny a špachtlí. U Michala Moravce je to něco, co je právě po ruce či co se našlo ležícího vedle. Je-li to špachtle, skalpel, nůž, dobře. Stejně dobře přijdou ke slovu tužka, nůžky, vidlička, neopakovatelně se uplatnila i baterka.

Naprostou raritou ovšem zůstává nerezový nástroj prapodivných tvarů, který dříve sloužil u gynekologů v porodnici.

Zcela charakteristické pro Michala Moravce a jeho tvorbu soch je šálek kávy, přesněji řečeno několik šálků kávy. Najdete je tam vždy a na různém stupni rozpití. Nachází se na místech, kde Michal Moravec zrovna pracuje. Lokne si tam a pak zase támhle. Nic moc ani nevadí, že ve velkém kafáči zůstala káva ze včerejška.

Stopy na hrníčcích dávají vždy svědectví o tom, na čem právě Michalovy ruce pracovaly.