Ani my jsme nemohli nevyužít jeho cesty po České republice a nevydat se na přednášku pořádanou Malým Občanským Sdružením Tolerance (M.O.S.T.). Akce se konala v refektáři Domu umění v šest hodin a lidé proudili do sálu stylem „švábi na pivo“, a to plynule až do čtvrt na sedm. Štěstím v neštěstí byly malé technické problémy, které způsobily, že i lidé, kteří přišli skoro patnáct minut po avizovaném začátku přednášky, ji svou nedochvilností nevyrušili. Technické problémy se tedy řešily a Čhamba Norfail seděl před zvědavými zraky nás, Středovropanů, kteří známe červená mnišská roucha většinou jen z televize nebo obrázků. Čhamba je na první pohled sympaťák; s širokým nosem, snědou pletí a hlubokými vráskami od smíchu.

Tenhle teprve osmadvacetiletý mnich a učitel přijel do České repubilky z Ladaku, více než šest a půl tisíce kilometrů vzdálené země v Malém Tibetu na severu Indie. Čhamba žije v buddhistickém klášteře v Tikse, ve výšce přes dva a půl tisíce metrů na úpatí Himálaje. Legrační angličtinou nám po úspěšném zapojení videoprojekce začne vyprávět o svojí zemi: „Kdybyste se chtěli dostat do Ladaku, můžete použít dvě cesty. Buď leteckou z Dillí, nebo autobusem do Manaly, ale pak je to ještě 20 hodin šílené cesty mezi horami,“ popisuje.

Vedle něj sedící Jana Neboráková, jedna z iniciátorů akce, pohotově překládá lámanou Čhambovu angličtinu. Nikdo v sále ani nedutá. Zčásti je to způsobeno tichým úžasem nad fotkami kláštera s monumentálním výhledem na himálajské ledovce a zčásti také tím, že necelá padesátka přítomných v sále hltá každé Čhambovo slovo. Mluví o své zemi a její historii, o své víře a také o životě v klášteře. Od února minulého roku je už nejen mnichem, ale i učitelem. Při klášteře totiž byla otevřena malá škola pro malé mnichy. Žádnou pedagogickou průpravou ale Čhamba Norfail neprošel.

„Učím velmi malé děti,“ říká a dokazuje své povídání gestem, kdy naznačuje rukama velikost třiceticentimetrového trpaslíka. „Mají od pěti do sedmi let a učit modlitby tak malé děti je pro mě někdy hodně těžké, nemám s nimi ani učením žádné zkušenosti,“ popisuje se smíchem. V diskusi se ptáme, co ho u nás nejvíce překvapilo. Čhamba Norfail se rozesměje. „Všechno! Všechno je jiné, mnohem čistější,“ povídá s nadšením. „Udivila mě i vaše dopravní pravidla. V Indii všichni troubí a všude je chaos a tady jsem nic takového neviděl,“ podává nový pohled na opavskou dopravní situaci.

Dnes jsem byl s Adamem (jeden z pořadatelů akce) u něj ve škole, a to, co jsem viděl, mě ohromilo. Tak obrovské zázemí pro všechny předměty. Působilo to na mě jako nějaký královský palác,“ mluví otevřeně o svém údivu Čhamba. Ukáže se, že buddhistický mnich navštívil střední pedagogickou školu a že vybavení tam nebylo jediné, co ho ohromilo. „Devadesát procent mých spolužaček jsou dívky,“ vysvětluje publiku pořadatel Adam. „Čhamba se tam cítil trochu nesvůj,“ podotýká s úsměvem.

Spoustu nových věcí jsme se tak nedozvěděli na přednášce jen my. Ukázalo se, že návštěva Čech, a konkrétně Opavy, byla obohacující zážitek plný nových informací i pro Čhambu Norfaila. Ten v závěru slíbil, že se bude pilně učit, aby mohl znova přijet a vysvětlit všechno, co by chtěl, ale co mu zatím jeho (ne)znalosti angličtiny nedovolují. Celé tohle setkání ukázalo, jak obrovský přínos plyne z toho, když se setkají lidé z totálně odlišných světů a že snad nejvíce obohacující je lidské porozumění.