Kyvadlová doprava selhala

Je sobota 28. září. Naše kroky směřují k zastávce u opavského východního nádraží. Před okamžikem se završilo půl páté odpoledne. Zamýšlíme odjet do Hradce nad Moravicí. Již od včerejška se zde koná putovní kulturní festival Moravské hrady.CZ.

Ze sloupu vedle zastávky visí plakát, tvrdící, že kyvadlová doprava funguje mezi Opavou a Hradcem nad Moravicí od jedenácti do sedmnácti hodin, a to dvakrát za hodinu. Rozhodujeme se toho využít a počkat.

Za deset minut půl šesté nám dochází, že dříve se nejspíše dočkáme i pověstného Godota než slibované přepravy. Nemá smysl nadále vyčkávat a rozhodujeme se využít vlaku.

Kdo hledá, najde

Konečně jsme v Hradci. Po chvíli hledání nalézáme správnou cestu k místu konání akce. Trasa je poněkud bahnitá, ale s tím se pochopitelně muselo počítat, jelikož ještě dopoledne zkrápěl Moravu a Slezsko nepříjemný déšť. Potkáváme několik desítek lidí mířících jak k areálu, kde se festival už od dopoledne rozjíždí, tak opačným směrem.

Před vchodem do inkriminovaného prostoru je louka posetá mnoha stany. U koridoru určeného jako brána k příchodu a odchodu návštěvníků postává pár unaveně vyhlížejících pořadatelů. Dříve než se nám podaří vstoupit, zabere průchod trojice přátel. Dva tvoří opěrné body a uprostřed válčí s gravitací jeden, který evidentně prohrál bitvu s alkoholem.

Konečně tedy vstupujeme do centra dění.

Neobvykle klidná atmosféra

Přímo před námi se rozprostírá veliké pole, jemuž dominuje na vzdálenějším konci vystavěné pódium. Za ním se na pozadí skví silueta zámku Hradce nad Moravicí. Pohádkové místo. Jako stvořené pro pořádání obdobných aktivit.

Před pódiem se shlukuje živé moře až nezvykle decentně se projevujících fanoušků. Na pódiu řádí kapela. Nejdříve ze všeho se ale hodláme osvěžit. Další šok. Na podobných akcích zažíváme věc neslýchanou. Do stanu, jenž funguje jako prodejna nápojů, vede dlouhá fronta. Nic neobvyklého, že? Po chvíli ale registrujeme, že tento živý had se nedožaduje chmelového moku, jak se dalo předpokládat, ale vytrvale si vystává řadu na vídeňské kafe a jiné teplé nápoje.

Naopak, v sousedství stojící pivní výčepy takřka zejí prázdnotou. Na českých festivalech věc nevídaná!

Obracíme pozornost k ostatním fanouškům Moravských hradů.CZ. Zjišťujeme zajímavé skutečnosti. Mýtus, že hudební festivaly jsou jen příležitostí k bezuzdné zábavě, opileckým orgiím a kolování lehčích drog, tady padl. Vypadá to, že jediný, kdo si tady takříkajíc potykal s alkoholem, byl onen zmožený muž, jehož jsme viděli při příchodu.

Nikde nejsou vidět rozjařené a tančící partičky mladých, kteří by se nahlas a právem radovali ze života. Jsou zde jen rozesety skupinky posedávajících, poklidně hovořících a atmosférou se nezabývajících lidí. Jediný projev jakéhos takéhos života projevují agilní hudební příznivci, působící přímo pod pódiem.

Dvě stage, jeden zvuk

Takto slušný festival jsme tedy už dlouho nezažili. Vedle nás postává sympaticky působící mladý pár. Pokoušíme se zapříst rozhovor a dopátrat se, jak se jim tu líbí a zda přijeli na nějakého interpreta speciálně. Profesionální plavčík Petr Micky Weiss se vyjádřil stručně. „Já teda na nikoho, raději bych jel do Heraltic na Sbíječku.“

Jeho krásná slečna však pohotově zareagovala a oponovala. „A já jsem tady na všechny bez výjimky.“ Za okamžik se má na vedlejší stage představit legenda české hip hopové scény PSH, tudíž tam přecházíme. Pódia jsou tady dvě a postavena v těsné blízkosti. To se zanedlouho ukázalo jako ne zcela nejlepší řešení.

Skupina začíná své vystoupení plné textů, oslavujících i kritizujících momentální sociální, politické i obyčejné stránky života. Pár zástupců mladší i střední generace přece jen ožívá a předvádí choreografické výstupy z pro nás neznámého tanečního repertoáru. Koncert je zhruba v polovině, když se ze sousedícího pódia začínají ozývat hluky spojené s rozehráváním kapely Support Lesbiens. Ta má přijít na řadu vzápětí.

Zvuky se nepatrně slévají a výsledek snahy PSH je tak zbytečně znehodnocován. Škoda pro fanoušky.

Přichází večer

Na Support Lesbiens je prostor před stage beznadějně zaplněn. Skupina vzbudila u lidí enormní zájem. Snad během třiceti vteřin se den vytratil a na okolní svět padla tma. To umožnilo Supportům odstartovat show jak ve vysoké hudebně akustické kvalitě, tak i za pomoci působivě rozmanitých světlometů, kterým noc dodala na výraznosti.

Začínáme být unavení a navzájem se neslyšíme. Jdeme si tedy vyměnit dosavadní dojmy mimo areál. Obcházíme ohrazené místo a úmyslně se vzdalujeme od epicentra hluku. Vypadáme jako bychom odcházeli. Vstříc nám se blíží jakási dodávka. Poznáváme, že v kabině sedí i bývalá Super Star Aneta Langerová.

Jsme jediní, kdo míří pryč, a tak když na nás padne odraz reflektorů auta a zpěvačka nás zahlédne, jako by se v jejich očích zračil zmatek a nevyřčená otázka: Kam si myslí, že jdou, teď když přijíždím? Ale samozřejmě to je jen a jen náš dojem. Za chvíli se ale poslušně vracíme. Pro jistotu.

Tomáš Pustka, Marek Strmiska