VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Naše inspirace je vzájemná, říká ke spolupráci s Blankou Fišerovou hudebník Jan Hanousek

Opava /ROZHOVOR/ – Violoncellista Jan Hanousek při jednom ze svých posledním projektů s názvem V bílém spolupracuje s Blankou Fišerovou. Svým hraním doprovází její verše. Vystoupení si do jisté míry zachovává i prvky improvizace, a je tak kouzlem okamžiku a originálním propojením veršů s hudbou.

18.8.2011
SDÍLEJ:

Křest básnické sbírky V bílém Blanky Fišerové v třebíčském klubu B.Foto: archiv Jana Hanouska

Zhlédnout je mohli nejen diváci v Opavě a v Ostravě, ale třeba i v Třebíči. Jan Hanousek se v následujícím rozhovoru vrací k uvedenému projektu, ale vypráví i o svém setkání s hudbou.

Můžete se v krátkosti představit?

Mám vystudovanou brněnskou konzervatoř, ale teď se věnuji dramaturgii na Slezské univerzitě, díky tomu se mi otevřely nové obzory, studujeme například i divadelní kritiku, a tak jsem si zařídil praxi v novinách a napsal několik recenzí.

V novinách jsem už zůstal a píšu o kultuře. Hudba je však pro mě nadále velmi důležitá, hraji v několika kapelách a hlavně skládám hudbu, psal jsem už hudbu ke dvěma filmům o přírodě a některé mé skladby se hrají živě, teď připravuji krátkou symfonii pro opavskou ZUŠ.

Hudební talent u vás určitě není náhoda. S hudbou jste vyrůstal od dětství…

Oba mí rodiče jsou hudebníci a také mé dvě sestry, strýcové a tety, dědeček je rovněž skladatel, hraje na varhany a stejně jako babička dlouhá léta dirigoval sbory, druhá babička zpívala v operním sboru, jsme skutečně hudební rodina. Díky tomu jsem se od dětství nacházel v klasickou hudbou nabitém ovzduší, nejdřív jsem hrál na zobcovou flétnu a pak jsem si přidal violoncello.

Oba rodiče jsou výborní pedagogové, pomáhali mi v mládí se cvičením, i když ne vždy se mi cvičit chtělo :-) Nějakou dobu mě učil na cello můj strýc Jiří, předtím Oldřich Jíra a nakonec Jan Škrdlík. Táta je ředitelem hájecké ZUŠ a organizuje hodně kulturní dění na Opavsku. Pod hlavičkou sdružení Talent spolu s městem pořádá koncertní sezonu, je tajemníkem festivalu Beethovenův Hradec, byl u zrodu skladatelské soutěže žáků ZUŠ, a také organizuje spoustu samostatných koncertů.

Maminka také vyučuje improvizaci, přičemž lásku k této disciplíně jsem po něm zdědil.

Proč jste si vybral právě violoncello a ne jiný nástroj? Na co všechno vlastně hrajete?

Začalo to tak, že mamince chybělo v orchestru violoncello, chtěl jsem hrát na housle, ale takhle skončil u cella.A jsem moc rád,, mám širší uplatnění a doma si můžeme založit malý hudební ansámbl :-), navíc mi zvuk a barva cella hodně sedí. U maminky v orchestru jsem zůstal po dlouhá léta a procestovali jsme spolu svět. Stále ještě hraji i v kapelách na flétnu, na kterou jsem začínal, učil mě Pavel Plánský.

Trochu hraji na klavír, pomáhá mi to ve skladbě, občas něco pro klavír složím.

Jak vlastně došlo k vaší spolupráci s Blankou Fišerovou na projektu V bílém?

Známe se ze Slezské univerzity, jsem její student. Chovala se ke mě vždy velmi pěkně, a tak jsem jí věnoval jednu ze svých skladeb Adagio for Blanche. Od studentů se dozvěděla, že hraji na cello a skladba ji natolik zaujala, že mi nabídla spolupráci, kterou jsem velmi rád přijal. Poslala mi sbírku a já jsem začal skládat sólové skladby pro violoncello přímo na její poezii. Už po první zkoušce jsme oba věděli, že to půjde a projekt bereme hodně vážně.

Můžete projekt představit čtenářům, v čem je zajímavý?

Kombinace sólového violoncella, které střídám s flétnou, a autorského čtení poezie je věc v takové podobě celkem ojedinělá. Zajímavé je, že zpočátku jsem skládal skladby na Blančinu poezii, ale pak se role vyměnily a některými skladbami jsem ji natolik inspiroval, že napsala některé básně až na mou hudbu. Tyto básně jsou úplně nové a ve sbírce se nevyskytují, lidé mají možnost si je vychutnat jen na našich koncertech.

Teď máme program asi na čtyřicet minut a chystáme se jej natáhnout tak, abychom mohli bavit lidi celý večer, plánujeme zapojit kytary :-) Na kytaru jsem se také kdysi sám naučil hrát a i Blanka ji ovládá.

Kde jste již vystupovali a kam ještě míříte?

První společné vystoupení jsme měli 1. května v rámci vernisáže obrazů Paula Rydera v ostravské Minikino kavárně. Poté jsme hráli na Muzejní noci Ostrava a na Noci kostelů ve Vratimově. Křest Blančiny sbírky byl koncem května v třebíčském hudebním klubu B. Chystáme se v létě natočit CD, ať se máme čím prezentovat.

Autor: Martin Kůs

18.8.2011 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto.

MSFL: Hlučín - Petřkovice 2:1

Ilustrační snímek.

Pro třináctiletého cyklistu letěl do Vávrovic vrtulník

Na Opavsku zvítězilo ANO

V opavském okrese se letošní volební účast vyšplhala na 60,11%. Výsledky jednotlivých stran prakticky kopírují ty celorepublikové.

II. LIGA: České Budějovice - Opava 2:1

/3 x VIDEO, FOTOGALERIE/ Přímý souboj o první místo nedopadl pro opavské fotbalisty dobře. Slezané na Střeleckém Ostrově prohráli s domácími Českými Budějovicemi. Hosté znovu doplatili na chyby v defenzivě.  

KOOPERATIVA NBL: Opava - Děčín 87:71

/2 x VIDEO, FOTOGALERIE/ Opavští basketbalisté jedou dál na vítězné vlně. V sobotu večer si v městské víceúčelovce vyšlápli na těžkého soupeře z Děčína. Ve druhé půli svého protivníka jasně přejeli a nakonec si dokráčeli pro zaslouženou výhru v poměru 87:71.

Z nemocnice zbyly jen střípky

Kdysi vyhlášená nemocnice ve Vítkově už řadu let nefunguje. Alespoň ne tedy tak, jak byli lidé zvyklí. Nemocniční oddělení nahradily odborné ambulance či léčebna dlouhodobě nemocných (LDN).

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení