Na závěrečném koncertě v pátek 11. června bohužel nehráli laureáti oboru violoncello. Nemohli již čekat další čtyři dny a pospíchali splnit povinnosti ve svých školách. Violová porota tedy sestavila originální program, v němž vystoupilo všech sedm finalistů a zazněly experimentální sólové skladby pro violu autorů 20. a 21. století, ale samozřejmě i líbezné melodie F. Schuberta a R. Schumanna.

Díky mikrofonům Českého rozhlasu Ostrava budou trvale zaznamenány. S oběma vítězi – violoncellistou Charles-Antoine Duflotem z Francie a violistkou Sarou Kim z Koreje – se snad setkáme i v příštím roce.

Pořádající Sdružení pro umění a výchovu Talent plánuje jejich pozvání k sólovému vystoupení s Janáčkovou filharmonií Ostrava v rámci jubilejního 50. ročníku Beethovenova Hradce. Soutěžní dění bylo emočně velmi vypjaté. Z osmatřiceti soutěžících violoncellistů postoupilo do druhého kola jen třináct a do finále pak jen čtyři, z jednačtyřiceti violistů doporučila porota postup také třinácti kandidátům, radost z postupu do finále jich mělo sedm.

Tak jsou bohužel nastaveny podmínky, kdy se jednotlivá kola mohou konat pouze jeden den. Čas ani peníze o moc větší počty zkrátka nedovolují. Výkony oceněných laureátů však patřily k tomu nejlepšímu, co se dalo na Hradci během posledního desetiletí slyšet.

Lze si díky nim udělat představu, kudy se ubírají současné trendy, jak se posouvá estetický ideál ve způsobu tvorby tónu i chápání stylovosti interpretace. Naše hudební školství by se barevností zvuku a procítěním každé fráze (hudba je přece jazykem srdce) mohlo a mělo inspirovat – čeští kandidáti tentokrát dosáhli jen na čestná uznání.

Oba předsedové porot měli šťastnou ruku při sestavování svých týmů, které se názorově a lidsky velmi brzy sehrály a působily skutečně kompaktně. Marek Jerie přizval do cellové poroty Wolfganga Aichingera z Rakouska, Emmu Ferrand z Velké Británie, Stephana Goernera ze Švýcarska a pedagoga AMU Praha Miroslava Petráše (jeden z prvních vítězů hradeckého cellového klání).

Ve violové porotě sestavené Alexanderem Besou (laureát z roku 1994) se setkali Jozef Hošek ze Slovenska, Piotr Reichert z Polska, Christoph Schiller ze Švýcarska a Pavel Vítek z Ostravy. Za velmi pozitivní lze rovněž považovat ochotu všech členů obou porot hovořit ještě pozdě večer po ukončení soutěžního kola se všemi, kteří v tom dni nepostoupili.

Tato setkání budou možná pro mnohé ještě cennější než diplom ze soutěže.

Co vlastně láká studenty hudby k účasti na soutěžích? V případě Beethovenova Hradce si musí uhradit cestu i pobyt a ještě zaplatit startovné. Verdikt mezinárodní poroty má pro ně zřejmě velkou váhu, i v případě neúspěchu mohou získat kontakty a na vlastní uši slyšet, jak vysoko se posunula dnešní interpretační laťka.

Samotné zámecké prostředí pak jako bonus nabízí ještě genius loci s neuvěřitelně bohatou hudební historií. Nevýhodou místa je zase to, že fantastické výkony slyší jen málo posluchačů. Pouze mizivé procento odborné i laické veřejnosti přijede soutěž pořádanou mimo kulturní centra sledovat.

Nicméně plánované festivalové koncerty byly navštíveny řadou spokojených posluchačů z regionu, kteří mohli ve společnosti mladých hudebníků prožít neopakovatelnou atmosféru.

Petr Hanousek, organizátor festivalu