Diváky nadchly skvělé pěvecké projevy protagonistů Kataríny Jordy Kramoličové (Guiditta) a Michala Pavla Vojty (Octavio), pohybová lehkost i hravost Terezy Kavecké (Anita) a Zdeňka Kapla (Pierrino), dynamická rozvernost Zdenky Mervové (Lolitta) i výkony dalších představitelů v režii Jany Andělové – Pletichové.

Divadelní orchestr vede Jan Snítil, náznaková scéna je dílem Martina Víška a kostýmy navrhla Eliška Zapletalová. Baletní vložky umocňuje temperamentní španělský tanec v podání manželů Moniky a Valerije Globa.

Premiérové představení mělo netradiční závěr. Anita hned v úvodu děje Pierrinovi říká, že se musí před tajným odjezdem vrátit domů pro kočičku, což jí není dovoleno. Na svou kočičku v textu vzpomíná během celé inscenace a tato okolnost měla dohru. Při děkovačce dostala pěvkyně na jevišti od zaměstnanců divadla malé tříbarevné koťátko. Nečekaný dárek ji vyloženě zaskočil.

„Kotě bylo, chuděrka, celé rozklepané a já jsem řešila moc těžké dilema. Nakonec musel zdravý rozum zvítězit nad city, protože na nový přírůstek máme bohužel hodně malý byt. Koťátko si vzal kolega ze sboru a jsem s ním domluvená, že se na ně k němu přijdeme s dcerkou podívat,“ říká Tereza Kavecká.

Závěr úterního závěrečného představení měl rovněž dosud nevídaný průběh. Během děkovačky předal ředitel Jindřich Pasker primátorovu náměstkovi Pavlu Mališovi do úschovy klíč od divadla a převzal od něj dárek k rekonstrukci v podobě helmy a krumpáče. Helmu si hned nasadil a krumpáčem třikrát udeřil do podlahy jeviště.

V tu chvíli začala dolů klesat železná opona, ředitel smekl přilbu a nastoupený soubor mával divákům, aplaudujícím vestoje. Jakmile opona zahalila jeviště, ozval se z reproduktorů typický zvuk stavebních prací. V hledišti, dosud plném nádherné hudby, zpěvu a tanečků, zavládla nostalgická nálada a provázela diváky na cestě k východu.

Odcházeli s vědomím, že se do hlediště vrátí až za dlouhých osm měsíců.